Od operních scén až na jeviště Městského divadla v Mostě

Hostem nové inscenace Labyrint světa a lusthauz srdce v režii Vladimíra Morávka je sopranistka Renáta Vítová, umělkyně, jejíž profesní cesta propojuje operu, muzikál, činohru i další hudební žánry. Její hlas vnáší do Komenského nadčasového díla další hudební rozměr. V inscenaci ztvárňuje několik postav, mimo jiné Všezvěda, Neštěstí či Jeptišku. Jaká cesta ji přivedla od prvních uměleckých zkušeností až k mezinárodní kariéře? Jak vnímá spojení hudby a divadla v Morávkově osobitém pojetí Komenského díla a jaké výzvy pro ni tato spolupráce přináší? Nejen o tom jsme si s Renátou Vítovou povídali.

Když se ohlédnete za svou cestou od Československé televize až k operním scénám v zahraničí, který okamžik považujete za zásadní pro svou kariéru?

Krásný dobrý den Vám i všem přátelům umění.
Nejzásadnějším bodem, v celém mém uměleckém působení, formování a směřování, byl můj první kantor zpěvu, pan Josef Rybička. Od malička jsem inklinovala k hudbě a herectví, avšak tento člověk, který sám studoval operu v Lipsku, byl pro mne vynikajícím pedagogem a životním guruem, který mi od základů změnil život. Následně jsem studovala s věhlasnými osobnostmi české i světové opery, jako například s vynikající Brigitou Šulcovou, Magdalenou Hajóssyovou, dokonce jsem brala lekce i u profesorky královské opery v Londýně, v současnosti s Paolem Marcarinim … přesto cítím, že důvodem, proč jsem se zamilovala právě do opery a vydržela u ní, byl Josef Rybička.

Co vás přivedlo od studia angličtiny na University of Cambridge zpět ke klasickému zpěvu?

Jak tomu bývá, cesty života jsou spletité a ne vždy přímé. Ostatně o tom je také celá naše mostecká inscenace Labyrintu světa a Lusthauzu srdce J. A. Komenského. To je na delší povídáni, snad knihu … Pro tuto chvíli odpovím prozaicky; celý život zpívám a hraji divadlo. Všechna ostatní studia a profese, byla naopak takovou odbočkou, od mého vnitřního volání. Byla jsem zkrátka tou poslední osobou, která si to musela nejdřív uvědomit a následně cestu profesionálního výkonného umělce nastoupit. Se vším, co k tomu patří.

Jak vás ovlivnily zkušenosti z Prahy, Milána a New Yorku?

V Praze jsem měla možnost, po dobu deseti let, sdílet největší česká jeviště, s českou hereckou a pěveckou elitou, jakou byli např. paní Vlasta Chramostová, Luba Skořepová, Iva Janžurová, Hana Maciuchová, pánové Lukavský, Preiss, Javorský, Vinklář, Mrkvička, Šťastný a mnoho, mnoho dalších. Dirigenti a korepetitoři národního divadla. New Yorkské publikum je asi nejotevřenejší. Nejsilnějším zážitkem z Ameriky bylo zpívání s gospelovými zpěváky, tam se skutečně odehrálo něco nepopsatelného a silného. V Itálii jsem zpívala s mnohými pěvci milánské La Scaly … Tím nejsilnějším zážitkem bylo stát po boku nejvýraznějšího Rigoletta našeho století a to s legendárním barytonem Leo Nuccim. Zpívat s ním ˇFiglia! … Mio padre!ˇ byl zážitek na celý život. Všechny tyto zkušenosti a kulturně rozličné publikum, toto vše je vždy inspirací, formováním a obohacením.

Vedle opery se věnujete i dalším hudebním žánrům. Co vám tato rozmanitost přináší jako interpretce?

Zde se opět vracím k moudrosti a vedení pana profesora Rybičky, jehož vedení bylo nejen umělecké, ale především poctivě řemeslné. Dobrá pěvecká technika je jen jedna, poté si zpěvák může vybrat a pohybovat se napříč žánry. Klasický zpěv a jeho školení je prakticky fyzická gymnastika, která se musí neustále udržovat. Jak už říkal Luciano Pavarotti: „My pěvci, jsme prakticky atleti“, což z jeho úst znělo, jako vtip. Je to však svatá pravda. Když potom člověk svůj nástroj ovládne, může na něj „hrát“, jako na hudební nástroj. Jeden žánr potom obohacuje druhý a když, po klasickém operním koncertu, zazpívám například některou z neapolských písní, nebo například „Summertime“, posluchače to vždy velice potěší.

Jak se vaše cesta protnula s Městským divadlem v Mostě a co vás přivedlo ke spolupráci na inscenaci Labyrint světa a lusthauz srdce?

S Vladimírem Morávkem se znám dlouhá léta. Spolupracovali jsme řádově na desítce inscenací v Národním divadle v Praze, Vinohradském divadle, v Huse na Provázku, v divadle Archa, následně po celé Evropě s divadelní tvorbou Václava Havla. Potkáváme se vždy v nejstěžejnějších a troufám si říci, zlomových okamžicích našich profesních i soukromých životů. Komenského Labyrint je jak pro Vladimíra, tak pro mne opravdu srdcovou záležitostí. Když mne oslovil pro tuto spolupráci, byl tu jediný „háček“ a to, že už 15 let nežiji v Čechách. Budeme to muset nějak vyřešit a skloubit s mými italskými závazky a ono to půjde. Tímto bych ráda velice poděkovala vedení mosteckého divadla, za vysoce profesionální a milý přístup, jehož si velice vážím. Zároveň bych také chtěla poděkovat všem svým hereckým kolegům za vřelé přijetí a Vám, za zajímavé otázky. Je mi skutečně potěšením a ctí být toho všeho součástí.

Přijďte s námi bloudit, nalézat, smát se a opět se ztrácet v Labyrintu světa a lusthauzu srdce Jana Ámose Komenského, v úchvatné režii jednoho z nejpřednějších evropských režisérů. Těšíme se na vás.

RENÁTA VÍTOVÁ

Česká sopranistka, narodila se v Praze a žije v Miláně.

Praha – Milán – New York

Renáta zahájila svou profesionální kariéru v Československé televizi již ve 12 letech.
Po získání maturitního vysvědčení pokračovala ve studiu ve Velké Británii. Po absolvování studia anglického jazyka na University of Cambridge se vrátila do Prahy, kde začala studovat klasický zpěv na Pěvecké konzervatoři Praha.

Ve 22 letech získala první zkušenosti v Národním divadle v Praze a brzy nato začala spolupracovat s významnými divadly, koncertními sály a festivaly nejen ve své zemi, ale také ve Spojených státech amerických, Francii, Belgii a dalších zemích.

Po návratu z New Yorku se Renáta rozhodla naplno věnovat klasické opeře. Absolvovala mistrovské kurzy s Joy Mammen z Royal Academy of Music v Londýně, dále masterclass pořádané Music Theatre International v Římě a zdokonalovala se také v technice bel canta u maestra Paola Marcariniho. Renáta i nadále vystupuje po celém světě.

Během své kariéry spolupracovala mimo jiné s orchestrem a sborem Univerzity Karlovy v Praze, orchestrem Janáčkova divadla v Brně, orchestrem Národního divadla v Praze, orchestrem Stavovského divadla v Praze, orchestrem Divadla F. X. Šaldy, Evropským divadlem v Namuru v Belgii, divadelním festivalem ve Villeneuve ve Francii a Music Theatre International v Římě.

Její profesní zkušenosti zahrnují široké spektrum žánrů – od klasické opery a dramatické tvorby přes duchovní hudbu, gospel, bossa novu a jazz až po nahrávání pro film, muzikál a speciální projekty současných skladatelů.