Rozhovor s Miroslavem Středou

O posledním dni v loňském roce, kdy těsně po skončení derniéry muzikálu Noc na Karlštejně proběhl na jevišti jeden mimořádně dojemný rituál, jsme Vás informovali. Herec Miroslav Středa, který letos oslaví sedmdesátiny, se oficiálně přímo z jeviště rozloučil s diváky i svými kolegy. Své doposud aktivní herecké působení na mostecké scéně vymění za příležitostné a menší herecké party. Současně všem poděkoval za přízeň i skvělé herecké příležitosti. Ředitel divadla Jiří Rumpík předal kolegovi obří láhev hruškovice, manželka Jaroslava Středová plakát s fotografiemi z nejzajímavějších rolí a nakonec dárek od všech – dlouhotrvající zasloužený potlesk vestoje. Přinášíme Vám ohlédnutí nejen za mosteckým angažmá. 

Jak vzpomínáte na svůj příchod do Mostu, kdy se z Vašeho hostování stalo stálé angažmá?

První setkání s Mostem bylo v roce 1964. Tenkrát mi elévka Jana Švábová domluvila s panem ředitelem Poživilem, že se můžu přijet podívat, jak vypadá profesionální divadlo. Po měsíci a půl jsem nastoupil na JAMU v Brně. Uplynulo mnoho let a přišla nabídka pana režiséra Břetislava Rychlíka k hostování v inscenaci Rok na vsi. Následně přišly další nabídky na tři hostování a po dvou letech mě oslovil dramaturg divadla v Mostě pan Vlastimil Novák, jestli bych si nechtěl zahrát v muzikálu Šumař na střeše mlíkaře Tovjeho a od této doby se datuje mé angažmá v činohře Městského divadla v Mostě. 

Jak byste hodnotil tehdejší soubor?

Výborní režiséři ( Pecháček, Srba, Rychlík, Balaš …) a soubor, který držel při sobě. Zejména při zkoušení Šumaře na střeše, kdy pro mě bylo zkoušení jedno z nejhezčích a myslím, že i pro všechny kolegy, ta chuť, to nasazení, ten dobře pracující strojek a skvěle připravený hodinář, pan Balaš. Žádné tápání, jen přesně vytyčená cesta, po které bylo radost jít.

V Mostě jste dostal skvělé herecké příležitosti např. v inscenacích Rok na vsi, Kladivo na čarodějnice, Šumař na střeše, Markéta Lazarová, Lucerna, Sugar, My Fair Lady, Mamzelle Nitouche, Dalskabáty hříšná ves, Šakalí léta, Noc na Karlštejně a další… Která patří k těm nejoblíbenějším ?

Šumař na střeše – nejkrásnější role mého života.

Co Vám herectví dalo a co vzalo?

Rozhodně mi nevzalo nic, naopak dalo. Kdo bych byl - vyučený seřizovač textilních strojů Mirek Středa. Zatím co od divadla jsem dostal tolik hereckých rolí, mohl jsem být čert Trepifajksl, Floridor a Celesten, Kozlík v Markétě Lazarové, farář Lautner… a všechny ty role jsem musel hledat v sobě.  

V poslední době ANO.