Rozhovor s režisérem a překladatelem v jednom

Pozornému mosteckému divákovi jste znám především jako uznávaný překladatel her Williama Shakespeara. Méně se zřejmě ví, že hry tohoto klasika také s oblibou režírujete. Co Vás na něm stále baví?
Fascinuje mě, jak se vyzná v lidské duši, jak je zábavný a přitom poučný. V humánnosti a myšlení prostém předsudků předbíhá tento klasik velkou většinu současné populace na světě.

V podstatě jste Shakespearovský specialista. Dokáže Vás autor ještě něčím překvapit?
Překvapuje a baví mě neustále. Při překládání, což je asi nejdůkladnější způsob čtení, objevuju pořád něco nového o sobě a lidech kolem sebe.  Nejde o to, že by Shakespeare všechno předem věděl a teď nám to přehledně naservíroval.  Je nedostižný v  tom, jak dokáže ze starých příběhů vyhmátnout všeplatné problémy, postavit na hlavu omleté pravdy, nasvítit je z protikladných hledisek a tak je usvědčit ze lži a provokovat k myšlení a vlastním názorům.

Jako překladatel znáte zřejmě myšlení autora mnohem hlouběji a důvěrněji, než ostatní režiséři. Je to pro Vás výhoda, nebo naopak? Nemůže např. znalost těch nejmenších nuancí rozptylovat ve výkladu?
Překladatel a režisér spolu v jistém smyslu bojují. Překladatel především ctí a zastupuje autora, režisér prosazuje svůj výklad. Pokud je překladatel a režisér jednou osobou, je to možná poněkud schizofrenní situace.  Ale konec konců jak překlad, tak režie mají společné to, že jde o interpretaci autorského díla. Fakt je, že moje režie bude spíš vycházet ze zřetele k autorovi než ze snahy prosadit nějaký za každou cenu neotřelý pohled.

Když vidíte jiná zpracování Shakespeara, netrpíte někdy?
Někdy trpím, někdy jásám. Shakespeare snese hodně a možností interpretací a zpracování je nepřeberné množství. Jen si myslím, že by u zvlášť osobitých výkladů bylo někdy fér přínos inscenátora označit jako spoluautorství. Což se občas i děje. 

Doposud jste režíroval čtyři hry W. Shakespeara. V Mostě připravujete pátý titul Komedii omylů, která patří k jeho raným fraškám. V čem se liší od jeho pozdějších, známějších děl?
Je to hra, kterou Shakespeare napsal jako mladík, který čerstvě odešel od manželky a dětí do Londýna za divadlem. Opojení z neznámého města, ve kterém se pořád něco děje, se střídá s pocity samoty a vykořenění a hledáním sama sebe. Někteří kritici, zejména v 19. století a v polovině 20. století, této hře zazlívají, že v ní Shakespeare spojil dva neslučitelné žánry: sentimentální romanci a nevázanou frašku. Pozdější hry byly jistě žánrově čistší než tato.  Mně ale připadá, že touto ranou hrou s „handicapem“ žánrové nečistoty dramatik poněkud předběhl svou dobu a postavil základy absurdnímu dramatu a dalším moderním divadelním postupům. Navíc si myslím, že toto je jedna z mála her, kterou je možné nenásilně přesadit do současnosti a akcentovat téma, které je v ní už obsažené a které je aktuální, a sice střet kultur.

Máte v případě Shakespeara nějaký jednoduchý návod jak na něj?
Myslím, že takový neexistuje. Většina inscenátorů zřejmě pořád hledá, jak Shakespeara uchopit, a on se jim často vzpírá. Což je samozřejmě láká se o to znovu a znovu pokoušet.

Který jeho titul je Vám nejbližší a proč a který Vám dal nejvíc překladatelsky zabrat?
Nejbližší je mi Romeo a Julie a nejvíc obdivuju Hamleta. Překladatelsky nejpracnější jsou komedie, často plné slovních hříček s narážkami na antiku, na konkrétní dobové události a věci dnešním divákům už dnes neznámé.

V Komedii omylů jde mimo jiné o dvojice dvojčat a jejich záměny… Jak se s tím vypořádáte na jevišti, kromě kostýmů a masek, s mosteckými herci?
Masky nebudou. Předpokládám, že  divák přijme jistou licenci. Ale budeme se samozřejmě snažit  dvojčata udělat tak, aby si byla co nejpodobnější, mimo jiné i gesty atp.

Na co byste Vy osobně diváky pozval? Proč by měli na Komedii omylů přijít?
Komedie omylů je sice hra přes čtyři sta let stará s kořeny sahajícími do antiky, ale odehrává se v městském prostředí a přináší témata, kterými žijí lidé tady a teď. Je mladicky hodně odvázaná, ale drží pohromadě. Je to hra o uvěřitelných lidech, kterým se dějí neuvěřitelné věci. Citlivé možná dojme, hloubavé snad donutí k zamyšlení, ale měla by především pobavit.

Děkuji za rozhovor
/bona/

foto archiv autora