Rozhovor s režisérem Aleksandrem Galperinem

Aleksandr Galperin se mosteckým divákům poprvé představil režií dramatu Tanec na konci léta, po té oceněným Caligulou / inscenace roku 2012 /. Tentokrát přichází s komedií Platit se nebude světoznámého autora Daria Fo. Poprvé ji uvidíme v pátek 4. dubna v 19.30 hodin  

Dário Fo je brilantní autor mimo jiné více jak 60 komedií. Setkal jste se s ním v minulosti a je to Váš oblíbený autor? Překvapil Vás něčím?

Dario Fo je opravdu brilantní autor- jeden z mála světových mistrů ve světové dramatice situačních komedií a satiry. Nepřekvapil mě, protože je to herec, režisér, dramatik a občan světa zároveň. Zná divadelní zákony od “A“ do „Z“ a má skvělou pozici i jako občan. Všechno tohle dohromady nabízí dramatický materiál garantující úspěch jak režisérů, tak herců. Dario píše hry pro sebe- sám je inscenuje, sám je hraje a proto nepřipouští chyby. Opravdu mohu říct, že to je jeden z mých nejoblíbenějších autorů.

Vy osobně režírujete raději komedie, dramata, nebo žánr nerozhoduje?

Mám víc než 70  her v divadlech po světě a moje preference už dávno nesměřují k určitému žánru, ale k nejlepším autorům. Ačkoliv zpětně vidím, že mám ve své kariéře sklon směřovat k jiné formě dialogu s publikem, vážnější a filozofičtější. Přesto ovšem považuji realizaci komedie jako žánru za nejtěžší- musíte mít smysl pro humor, vládnout Ezopovým jazykem ironie až k dokonalosti. Herci by měli umět totéž.Někdy je to těžké najít ten správný tón a způsob, jak publikum rozesmát. Tentokrát mám tu odvahu poskytnout divákům spojení zábavy a reflexe. Mé zpracování této hry je velmi osobní a diváci v něm naleznou estetické potěšení z hudby, písní a tanců stejně tak sociální poučení. 

Mosteckým divákům jste znám jako režisér dramat Tanec na konci léta a Caligula. Poprvé u nás budete režírovat komedii. Vnímáte jako režisér zásadní rozdíl?

Tohle je mezinárodní problém všech režisérů na celém světě. Nemám problém představit hercům svůj koncept a požadavky na průběh zkoušení, ale každý národ má individuální mentalitu. Češi například přijímají jinak to, co přijde legrační třeba Bulharům nebo Izraelcům. Tady jsou jiné životní podmínky a jiný způsob myšlení. A v této situaci mi velmi pomáhají právě herci. Pracuji s nimi již po třetí a myslím, že už jsme v tomto ohledu našli správný přístup.

Česky sice rozumíte a máte k dispozici překladatelku, ale přesto - jak se Vám pracuje v cizí řeči? Jsou to pro Vás zanedbatelné limity a rozhodují více emoce, empatie apod.?

Každý režisér má svůj expresivní styl a scénický jazyk. Choreografie, pohyb a tanec jsou nedílnou částí mého scénického jazyka a tomuto stylu zůstanu navždy věrný. Až uvidíte toto představení, sami pochopíte, že jinak by ani má verze „Platit se nebude“, nemohla být zrealizována. V představení bude skvělá hudba, písně a moře emocí, které jsou vyjádřeny mimo jiné i tancem. Ti, kteří mě už znají, budou spokojeni a ty druhé, věřím, že nezklamu.
V naší práci jsou navíc emoce klíčem k tvorbě. Na emocionální úrovni se odehrává naprosto všechno- bez emocí a pocitů by divadlo nebylo.

Kromě choreografických a dalších atraktivních inscenačních vstupů máte určitě jako vždycky něco "v záloze"... Je to tak i v případě komedie Platit se nebude?

Mám spoustu návrhů od různých autorů. Přemýšlím o novém, velkolepém představení, ale co bude nakonec pro divadlo nejlepší, to má na starosti ředitel divadla. Mohl bych vám říct přesné záhlaví, ale jistě to bude splňovat vysoké nároky diváků a podpoří to jejich lásku k divadlu.

/bona/