Rozhovory s Kristýnou Štarhovou a Matyášem Procházkou

Kristýna Štarhová – Bela Muratová

Vystudovala muzikálové herectví na brněnské JAMU. Věnuje se divadlu, natáčení, moderování a tanci. Spolupracuje Českou televizí. Podílela se na vzniku knihy Hýbánky, která je inspirována stejnojmenným pořadem na programu ČT D. Kristýna se intenzivně věnuje tanci, zejména modernímu. Momentálně účinkuje například v plzeňském divadle J. K. Tyla a v Divadle Bolka Polívky. Mosteckému publiku se poprvé představila v červnu 2017 v muzikálu Zbyňka Srby Noc na Karlštejně, kde přezkoušela roli Aleny. Kristýnu inspiruje hudba, obohacuje ji cestování, zajímá se o cizí jazyky (momentálně o japonštinu, kterou studuje na Masarykově univerzitě) a miluje svého syna.

Kristýna Štarhová na první čtené zkoušce.

Kristýno, vystudovala jsi na brněnské JAMU muzikálové herectví. Co tě právě k muzikálu tolik lákalo?

Spolužačka z gymplu se chtěla hlásit ze třeťáku na činohru na JAMU. Překvapilo mě, že to jde, a tak jsem se rozhodla, že já zkusím muzikál, protože mě vždy bavilo tancování. Kamarádka přihlášku nakonec nepodala. Já ano. Takže to bylo spíš ,,z hecu“. Kdybych šla ve šlépějích své rodiny, tak jsem nejspíš primářkou interního oddělení.

Nejen že skvěle zpíváš, ale také výborně tancuješ. Která z těchto dvou disciplín ti přirostla k srdci více?

Na to jsem vlastně už odpověděla. Právě kvůli tanci jsem muzikál chtěla studovat. Věnovala jsem se mu už dřív a doufám, že ještě dlouho budu. Takže jednoznačně tanec.

Právě zkoušíš hlavní roli Krásky v pohádce Kráska a zvíře. Na čem je nejvíce založená tato role? Je typicky muzikálová?

Bela je hodná, férová a odvážná, já jsem si ji pojmenovala jako skautku. Kdyby to byla moje kámoška, tak by mi občas asi lezla krkem (:-D). Myslím, že pro děti je jasnou představitelkou dobra.

Typicky muzikálová mi však nepřijde. I když zpívám několik pěkných písní a občas tančím, je role Bely spíše činoherní. Během představení se celkem jedenáctkrát převlékám, z čehož vyplývá, že je celá inscenace hodně založena také na nápaditých kostýmech a scéně propojené s vizuálně vděčnými projekcemi.

Co tě na celém příběhu Krásky a zvířete nejvíce zajímá a baví?

Celý příběh Bely a prince je nádherný. Ukazuje, že není důležitá vnější krása, ale síla charakteru. Během zkoušení mě nejvíce bavilo postupné odkrývání vzájemných sympatií.

V Městském divadle v Mostě jsi již v červnu nazkoušela roli Aleny v muzikálu Noc na Karlštejně. Jak se Ti v našem divadle zalíbilo? Předpokládám, že ano, když jsi přijala další nabídku...

Karlštejn byl netradiční. Roli Aleny jsem převzala, takže jsem neprošla standardním zkoušením. Navíc jsme hráli na hradě Hněvín, takže divadlo jako takové jsem poznala až teď.

Ale bavilo mě to moc! Poprvé jsem hrála muzikálové představení venku, v živých kulisách hradu a myslím, že i diváci oceňují skvělou atmosféru, která je na Hněvíně vždy přítomna. Svědčí o tom také to, že se bude hrát i letos, opět v červnu, a o lístky je stále zájem. Já mám filmový muzikál Noc na Karlštejně moc ráda. Je povedený po všech stránkách a má skvělou hudbu. Ještě v červenci jsem si pobrukovala ,,Asi do věžííí“.

S panem režisérem Agathonikiadisem jsi již spolupracovala na filmu Můj strýček Archimedes. Jak se vám společně pracuje?

V tom filmu mám malou roli, takže jsem George poznala více až teď. Pro mě to byla zajímavá zkušenost. George je především filmový režisér, takže v mnoha směrech přistupoval ke zkoušení jinak. Také je poznat, že je to Řek, má rád pohodovou práci, nikam nepospíchá. Rozhodně to není typ režiséra, který by na herce křičel a ponižoval je. To je mi sympatické.

V jakých dalších rolích a divadlech tě mohou diváci vidět, kam bys je pozvala?

Do nedávna jsem působila zejména v Brně, kde jsem se věnovala tanečním projektům v Národním divadle v Brně. Hraju Srnky v Divadle Bolka Polívky. Teď jsem v Plzni dozkoušela muzikál Chyť mě, jestli na to máš. Od ledna začínám zkoušet v Ostravě muzikál Cats (Kočky). Na to se moc těším a myslím, že to bude stát za to. I když z Mostu je to trošku z ruky:)

Rozhovor připravil Zdeněk Janál, dramaturg MDM

Matyáš Procházka – Princ / zvíře

Vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Praze. V letech 2014 – 2015 byl v angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě. Od roku 2015 je členem činohry Městského divadla v Mostě. Spolupracuje s Českým rozhlasem. Mezi jeho koníčky patří téměř všechny druhy sportu, žonglování a zpěv. Na mosteckém jevišti ztvárnil řadu zajímavých rolí. Z aktuálního repertoáru například roli Tituse v inscenaci Hany Marvanové Testosteron, Telémachose v inscenaci Odysseia (Cesta) v režii Zbyňka Srby, nebo Milouše v inscenaci Saturnin (režie Martin Vokoun).

Matyáš Procházka na první čtené zkoušce k inscenaci Kráska a zvíře.

Na mosteckém jevišti hraješ již druhého prince, máš zde ale spoustu dalších zajímavých rolí. Máš nějakou vysněnou roli?

Vyloženě vysněnou roli nemám. Mám rád různorodou práci. Hodně mě baví Titus v Testosteronu a role Milouše v Saturninovi, protože jsou velice odlišné a spolupráce na těchto rolích byla skvělá.

Jaký vztah máš k pohádkám?

Pohádky mám rád a baví mě. Jako malý kluk jsem pohádky hlavně četl, protože jsme neměli televizi.

Jak se ti spolupracovalo s režisérem Georgem Agathonikiadisem?

S Georgem jsem spolupracoval poprvé. Zkoušení s ním bylo velice odlišné od ostatních zkoušení, protože George je hlavně filmovým režisérem. Kladl důraz spíše na efekty, jako jsou například projekce, což dává inscenaci větší tajemno a spád.

Bylo něco, s čím ses musel tzv. poprat?

Ani ne tak poprat, ale do poslední scény mám na obličeji masku, takže musím používat jiné herecké prostředky, než jsem normálně zvyklý. Nemohu hrát obličejem, tudíž musím hrát spíše hlasem a pohybem.

Jaké je tedy zvíře v tvém podání, budou se děti bát?

Kráska a zvíře je známá jako poněkud strašidelná pohádka. Já se snažím být spíše smutný a vyvolat v dětech spíše soucit, než strach. Myslím, že i celá inscenace je díky hudbě a projekcím spíše tajemná a magická, takže se děti rozhodně nebudou bát.