SVĚTOVÝ DEN DIVADLA

Svátky divadla letos s mottem UNESCO: „… války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli lidí vybudovat obranu míru…“

Na nadcházející týden již tradičně připadají oslavy divadla. Světový den divadla se od roku 1962 každoročně slaví 27. března. Předchází ho Světový den divadla pro děti a mládež, pro který byl zvolen 20. březen, a Světový den loutkářství, který připadá na 21. března. Iniciátory oslav jsou mezinárodní nevládní divadelní organizace přidružené k UNESCO, které každoročně připravují poselství k těmto divadelním svátkům.

Poselství k těmto dnům formulují každý rok významné osobnosti světové divadelní komunity.
Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu (ITI), Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ) a Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA) po celém světě obvykle koordinují v těchto dnech také řadu dalších aktivit. Česká střediska těchto organizací mají sídlo v Institutu umění – Divadelním ústavu a své aktivity vyvíjejí jak na národní, tak mezinárodní úrovni.

Po období pandemie SARS-CoV-2 jsou zejména evropská národní střediska těchto mezinárodních nevládních organizací postavena před další výzvu a nutnost zareagovat na ruskou invazi na Ukrajinu. Právě v době války je potřebné si znovu připomínat úlohu mezinárodních organizací, která od jejich založení spočívala nejen v oborové mezinárodní spolupráci, ale také v prosazování míru, demokratických hodnot a snaze o mírnění konfliktů na mezinárodní úrovni a dále v hájení základních práv člověka tak, jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Právě Mezinárodní divadelní ústav, který tradici Mezinárodního dne divadla založil jako první, vznikl po 2. světové válce z iniciativy Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO. Ve svém současném prohlášení ke globální geopolitické situaci vyvolané ruskou agresí na Ukrajině se odvolává na Preambuli Ústavy UNESCO, která uvádí: „…války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli lidí vybudovat obranu míru…“.

Autorem poselství ke Světovému dni divadla je v letošním roce Peter Sellars, americký operní a divadelní režisér, který si získal mezinárodní věhlas za své průkopnické a inovátorské interpretace klasických děl, otevřenou podporu hudby 20. a 21. století a projekty, na nichž spolupracoval s nebývale pestrou škálou divadelních i jiných umělců.

Drazí přátelé,

zatímco celý svět visí na infuzi zpravodajských reportáží a každou hodinu, každou minutu se dožaduje pravidelné dávky nových informací, nás tvůrce bych chtěl vyzvat, abychom vkročili do vlastní sféry, perspektivy a rámce epického času, epického uvědomění, epické reflexe a epické vize. Žijeme totiž v epickém období lidských dějin a hluboké a závažné změny, k nimž dochází ve vztazích člověka k sobě samému, mezi lidmi i k věcem mimo ně, téměř nedokážeme ani pochopit, formulovat nebo slovně či jinak vyjádřit.

Nežijeme už v 24hodinovém zpravodajském cyklu – žijeme na pokraji času. Noviny ani jiná média naprosto nemají nástroje a nedostačují k tomu, aby postihly, co právě prožíváme.

Kde tedy najdeme jazyk, pohyby a obrazy, jež by nám pomohly pochopit ony hluboké změny a otřesy, jimiž si procházíme? A jak můžeme okamžitě předat to, co se prožíváme, nechceme-li reportáž, nýbrž vyjádření prožitku?

Divadlo je uměleckou formou prožitku.

Jak se můžeme ve světě, jenž je zachvácen mediálními kampaněmi, simulovanými prožitky a úděsnými prognózami, přenést přes donekonečna opakovaná čísla a pocítit posvátnost a nekonečnost jediného života, jediného ekosystému, přátelství nebo odstínu zvláštně vybarvené oblohy? Dva roky epidemie SARS-CoV-19 otupily lidské smysly, omezily lidské životy, zpřetrhaly vazby a zanechaly lidstvu k další existenci jen zvláštní spálenou zem.

Jaká semínka do ní musíme v těchto letech opakovaně zasadit a jaké přerostlé invazivní druhy musejí být naopak zcela a úplně odstraněny? Tolik lidí pociťuje napětí. Propuká tolik iracionálního, nečekaného násilí. Tolik dávno zavedených systémů se nyní projevuje jako mašinerie krutosti.

Kam máme jít vzpomínat a jakým způsobem? Co si potřebujeme připomínat? Jaké rituály nám konečně umožní představit si lepší alternativy a začít podnikat kroky, které jsme dosud nikdy nezkusili?

Divadlo epické vize, epického poslání, zotavení, hojení a péče potřebuje nové rituály. Nepotřebujeme se bavit. Potřebujeme se shromažďovat. Potřebujeme spolu sdílet prostor a potřebujeme tento sdílený prostor kultivovat. Potřebujeme bezpečné místo, v němž bude panovat rovnost a v němž si budeme hluboce naslouchat.

Divadlo je pozemským zhmotněním rovnosti mezi lidmi, bohy, rostlinami, zvířaty, kapkami deště, slzami a regenerací. Tento prostor, kde panuje rovnost a vše si hluboce naslouchá, je osvětlen skrytou krásou a přežívá uprostřed hluboké interakce nebezpečí, vyrovnanosti, moudrosti, činů a trpělivosti.

Buddha popisuje v Avatansaka sútře deset typů velké trpělivosti v lidském životě. Jeden z nejmocnějších druhů trpělivosti nazývá Trpělivost vnímat vše jako iluzi. Divadlo nám život na tomto světě trochu jako iluzi ukazovalo

vlastně vždy. Umožňovalo nám vnímat svět skrze lidská přání, zklamání, slepotu a odmítnutí, a činilo tak s osvobozující srozumitelností a silou.

Jsme si tak jisti tím, na co se díváme a jak se na to díváme, že nedokážeme vidět alternativní reality, nové možnosti, jiné přístupy, neviditelné vztahy a věčné vazby.

Nyní je vhodná doba, abychom hluboce osvěžili svou mysl, své smysly, svou představivost, minulost a budoucnost. To je úkol, kterého se nemohou zhostit o samotě pracující, izolovaní lidé. Tuto práci musíme vykonat společně. Divadlo je pozváním ke společné práci.

Já vám za vaši práci z celého srdce děkuji.

Peter Sellars

Peter Sellars se narodil v pensylvánském Pittsburghu (USA). Jako operní a divadelní režisér si získal mezinárodní věhlas za své průkopnické a inovátorské interpretace klasických děl, otevřenou podporu hudby 20. a 21. století a projekty, na nichž spolupracoval s nebývale pestrou škálou divadelních i jiných umělců. Jeho práce dává vyniknout skutečnosti, že divadlo je mocný nástroj k vyjádření morálních postojů a k činnosti se sociálním přesahem.

Inscenoval mimo jiné opery v Nizozemské národní opeře, Anglické národní opeře, na festivalu d’Aix-en-Provence, v Lyrické opeře v Chicagu, Národní pařížské opeře a na Salcburském festivalu.

Sellars spolupracoval na mnoha dílech se skladatelem Johnem Adamsem. Patří mezi ně Nixon in China(Nixon v Číně), The Death of Klinghoffer(Klinghofferova smrt), El Niño, Doctor Atomic,The Gospel According to the Other Mary(Evangelium podle druhé Marie) a The Girls of the Golden West(Děvčata ze zlatého Západu). Inspirovaly ho také skladby Kaijy Saariahové, které rozvedl do oper – jsou to L’Amour de loin (Láska zdaleka), Adriana Materči Only the Sound Remains(Zůstane jen zvuk) –, a rozšířil tak současný operní repertoár.

Mezi jeho nedávné (před-pandemické) projekty patří nová produkce opery Doctor Atomicv Opeře v Santa Fe, inscenace opery KopernikusClauda Viviera pro pařížský festival D’Automne a produkce Mozartova Idomeneana Salcburském festivalu.

Ke konci roku 2020 vytvořil a zrežíroval film this body is so impermanent…(toto tělo je tak pomíjivé…) inspirovaný textem z Vimalakírti sútry. V současnosti připravuje ve spolupráci s Benjaminem Bagbym, muzikologem a zakladatelem skupiny Sequentia, inscenaci středověkého díla Roman de Fauvel (Román o Fauvelovi). Dále se chystá znovu uvést operu Tristan und Isolde, jejíž příběh doprovázej a prohlubují transcendentální videa Billa Violy.

V neposlední řadě pracuje na inscenaci Perle Noire, Meditations for Joséphine (Černá perla, meditace pro Joséphine), k níž složil hudbu skladatel a hráč na několik nástrojů Tyshawn Sorey a v níž zpívá nedostižná Julia Bullock.

Sellars vedl několik slavných festivalů, mezi nimi ročníky 1990 a 1993 Festivalu v Los Angeles nebo Festival umění v Adelaide v roce 2002. V roce 2006 byl uměleckým ředitelem New Crowned Hope, vídeňského festivalu zorganizovaného u příležitosti 250. výročí Mozartova narození, na nějž sezval nové i zavedené umělce z nejrůznějších kultur, aby společně vytvářeli nová hudební, divadelní, taneční, výtvarná i architektonická díla. V roce 2016 byl také hudebním ředitelem kalifornského Ojai Music Festivalu.

Sellars je zasloužilým profesorem na Katedře světových umění a kultur na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), ředitelem a zakladatelem Boëthiova ústavu při UCLA a stálým kurátorem Filmového festivalu v Telluride. Byl také mentorem Umělecké iniciativy Rolex (Rolex Arts Initiative). Je držitelem MacArthurova stipendia, ceny Erasmus za přispění evropské kultuře a Gish Prize a členem Americké akademie věd a umění. Získal i prestižní Polar Music Prize a americký časopis Musical America ho označil za Umělce roku.

Překlad Anna Štádlerová