- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Choreografové a tanečníci Jan Veselý a David Kříž jsou členové tanečního klubu TK 1976 Most, který patří ke špičce sportovního tancování v České republice.
S činohrou mosteckého divadla spolupracují již několikátou sezonu a mají za sebou (a snad i před sebou) slušný počet inscenací, na nichž participovali jako pohyboví konzultanti, ale už i jako choreografové. Naposledy jste jejich práci mohli vidět v muzikálu Hvězda na vrbě (premiéra se uskutečnila v prosinci 2013). Aktuálně je čeká spolupráce na hudební frašce podle Daria Fo Platit se nebude, již zrežíruje Alexander Galperin, mosteckému divákovi známý jako režisér Frielovy romantické hry Tanec na konci léta a oceněného Camusova Caliguly.
Protože se s Davidovým a Janovým působením diváci doposud seznamovali především skrze jejich jevištní práci jako takovou, uzrál čas, dát oběma větší prostor k vyjádření a dovědět se něco bližšího o jejich nahlížení na pohyb, choreografii a divadlo.
Kde (nebo u koho) jako choreografové hledáte inspiraci?
David
Nejvíce v hudbě, ta udává náladu, charakter a energii celé choreografie, pak určitě v situaci, v níž se herec nebo tanečník nachází. Stává se ale i to, že je zapotřebí ztvárnit nejprve choreografii vycházející z děje a hudbu poté přidat.
Jan
Inspirací je pro mě vše, co s danou věcí souvisí. Někdy je to hudba, charakter
postav, scéna, kostým. Jindy zase historické období, ale třeba i vlastnosti a
schopnosti samotných tanečníků a herců.
Mohli
byste nějak popsat choreografie, které jste vytvořili pro mostecký činoherní
soubor?
David
Jako choreograf jsem měl možnost při MDM působit teprve podruhé, všechny
ostatní zkušenosti byly pouze jako asistent choreografa, nebo tzv. pohybová
spolupráce. První muzikál byl Madony bez
kalhotek, kde jsem měl více prostoru, než jsem si na počátku představoval.
Prakticky zde nebyly hranice a to mi vyhovovalo. Muzikál Kačenko, pusu je úspěšné představení, které bylo více
choreograficky ohraničené, ale i tak zde byl prostor se originálně vyjádřit. Na
obě představení budu jednou rád vzpomínat.
Jan
Každé představení bylo specifické a vždycky jsem se musel zabývat různými druhy
tanců, ať už se jednalo o irské lidové tance nebo tance afrických domorodců,
kankán, step nebo třeba striptýzovou show. A to je právě to, co mě na této
práci baví a přitahuje.
Jako tanečníci toho máte poměrně dost „odtancováno“. V čem zásadním se podle
vás liší práce choreografa a tanečníka?
David
Když jsem aktivně tančil, těšil jsem se na to, jak budu tanečníky trénovat,
vymýšlet choreografie a vytvářet tak něco trvalého. Poté, když jsem začal
taneční páry opravdu trénovat, záviděl jsem jim potlesk publika a záři
reflektorů. Nyní jsem rád, že mohu obě pozice prožívat najednou. Kdybych prožíval
pouze jednu, cítil bych se o něco ochuzen.
Jan
Ve skutečnosti je to tak, že tanečník musí jasně a přesně zatančit co si ten
„blázen“ velmi nepřesně a nekonkrétně vymyslel, a to i když ho bolí záda, nebo
má třeba chřipku.
Představujete si někdy choreografii bez hudby?
David
Ne. Hudba mě vždy sama vede, stačí jen zavřít oči. Někdy je ale musím mít
zavřené hodně dlouho.
Jan
V případě, že má choreografie plnit i jiný účel než vyloženě taneční, tak ano.
Například, je-li součástí přestavby scény, tak jde hudba trochu stranou. Jinak
pro mě osobně je hudba při vytváření choreografie nejdůležitější.
Hudebníci
mají noty, spisovatelé slova. Jak si „zapisujete“ choreografii vy?
David
Legračně, jsou to malé postavičky – spousta šipek a geometrické tvary a obrazce.
Zápis hudebního motivu je také zajímavý – spousta čísel, některá jsou
zvýrazněná, některá potlačená, u některých jsou šipky a vlnovky. Každopádně pro
jakéhokoliv smrtelníka je to nečitelné a nerozluštitelné. I já sám mám druhý
den problém se v tom vyznat.
Jan
Jako vystudovaný tělocvikář používám kreslení postaviček stejně jako například
v gymnastice. Prostorové uspořádání a změny se zapisují dost obtížně. Někdy
pomůžou mince nebo figurky ze společenských her a foťák.
Co
je pro vás v divadle nejdůležitější; nebo jinak – čím vás divadlo přitahuje?
David
Neopakovatelnost, předání emoce, fikce i realita. Když jsem v hledišti, rád
pozoruji diváky, s jakým pocitem odcházejí z divadla.
Jan
Ze začátku mě na divadle přitahovalo všechno.
Prostředí, zajímaví lidé, to jak představení vzniká. Neopakovatelná atmosféra
premiér. Postupem času mi tohle všechno trochu zevšednělo a zůstal dobrý pocit
z toho, že se mohu podílet na něčem, co snad
zaujme diváka, který snahu a um všech ocení bouřlivým potleskem.
Michal Pětík, dramaturg