Zemřel Lubomír Poživil

„DIVADLO V MOSTĚ JE VELKÁ VĚC“

Lubomír Poživil

17. srpna letošního roku, nedlouho před svými třiadevadesátými narozeninami, zemřel v Praze profesor Lubomír Poživil, zakladatel moderní podoby mostecké činohry.

Lubomír Poživil, rodák z dnes již neexistujícího Dolního Jiřetína, patří k těm umělcům poválečné generace, kteří z vnitřního přesvědčení věnovali díl svého talentu rodným místům.

Po maturitě na teplickém gymnáziu začal v roce 1946 studovat hudební vědu. Lákalo ho však divadlo a proto záhy přestoupil na obor dramaturgie a režie divadelní fakulty Akademie múzických umění. Hudebně nadán cítil divadlo jako organické sepětí mluveného slova a hudby.

Po absolvování vysokoškolského studia odmítl několik lukrativních nabídek na pražské působení a vrátil se na sever Čech. Tady se zpočátku uplatnil jako lektor a dramaturg (ale také již jako režisér!) činoherních souborů, střídavě účinkujících v Mostě a v Teplicích.

Když pak byl v roce 1952 ustanoven ředitelem Divadla pracujících v Mostě, otevřela se před ním jedinečná možnost, jak svoji představu o moderním divadle uskutečnit.

Ideologicky těžce pokřivená doba a část tehdejšího mosteckého souboru, vězící v zajetí tradiční dramaturgie a inscenačních postupů, s Poživilovými představami nesouzněla. Mladý ředitel proto učinil zásadní a správné rozhodnutí. Přizval do Mostu své generační souputníky a také představitele meziválečné avantgardy, architekta Vlastislava Hofmana. Ti kolem svého ředitele a jeho přítele a kolegy ze studií Zdeňka Buchvaldka vytvořili základ obměněného uměleckého souboru a mostecké divadlo začalo žít inscenacemi, jež zaujaly jak publikum, tak i odbornou veřejnost. Úroveň umělecké práce na jevišti dosáhla postupně vysoce profesionálních měřítek.

V soupisu inscenací, nastudovaných v Mostě Lubomírem Poživilem v letech 1951 – 1967 se nachází třiadvacet titulů, k nimž je záhadno přičíst přes dvacet jeho scénických hudebních kompozic. K nejvýznamnějším z Poživilových mosteckých režií patří: Chirurg Platon Krečet, Nora, trilogie Hippodamie, Urfaust, Filip II., Vajíčko, Plukopník Chabert, Stromy umírají v stoje, Fyzikové, Antigona, (Anouilh), Strýček Váňa…Hrubínovou pohádkou Šípková Růženka Lubomír Poživil v roce 1967 režijní stolek definitivně opustil. Proč se tak stalo, není úplně jasné.

V roce 1972 se stal ředitelem Městských divadel pražských a v této náročné funkci i době setrval až do roku 1989. Kromě ředitelských povinností se věnoval komponování, režii gramofonových nahrávek pro Supraphon, melodramu a pedagogické činnosti.

V obsáhlém rozhovoru s Radkem Petržílkou pro Kulturní kalendář Mostecka v roce 1998 Lubomír Poživil řekl: „Pro divadlo je nesmírně důležité, jak reflektuje svou vnitřní historii. A to mostecké má za sebou dva obrovské nápory, stresy. Ztratilo vlastní budovu, žilo v provizoriu a po velmi dlouhé době získalo budovu jiného typu. Přesto přežilo a vede si velmi dobře. Je to něco, co vzbuzuje respekt.“

Respekt vzbuzuje i práce Lubomíra Poživila pro Most a jeho divadlo.

Vlastimil Novák