- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Sylva Prchlíková - Intimita

Další výstavou ve II. foyer Městského divadla v Mostě bude Intimita Sylvy Prchlíkové. Výstava začíná 6. května 2016, ukončena bude 27. června 2016.

 

Sylva Prchlíková se narodila 13. září 1958 v Karlových Varech.

Když jí byly čtyři roky, přestěhovali se rodiče do Litvínova, kde Sylva začala chodit do školy, do výtvarného kroužku v lidové škole umění a vystudovala gymnázium.

Své dětství prožila v harmonickém prostředí, u svého tatínka nacházela vždy porozumění a lásku. „Jeho dychtivost po vědění a knihách se pomalounku přenášela odmalička i na mě“, svěřuje se Sylva Prchlíková. „V jeho knihovně jsem objevovala svět, seznámila se slavnými světovými malíři a mnohé si zamilovala. Nejvíce mě učaroval Picasso, Goya, Bosch a pak Modigliani – jeho obrazy mě přitahují stále, hlavně pro způsob ztvárnění ženského těla.“

V osmnácti letech namalovala Sylva svůj první velký olej, který byl ovlivněn kubismem. Když začala studovat střední pedagogickou školu v Litoměřicích, brala malířskou paletu do ruky o něco častěji a její malířský rukopis začal postupně krystalizovat. Abstraktní vyjádření začala nahrazovat malbou obyčejných věcí, lidí, domů a přírody. A tak jsou její obrázky plné staromódních babiček, okatých slečen a pánů v cylindrech, vesnice plné domečků a kostelů a městské uličky dýchající klidem a pokojem. „Tatínek byl můj nejlepší konzultant. Dobře, že jsem poslechla jeho rady, když mi říkával, abych malovala tak, jak cítím, abych nic nepředstírala, abych malovala od srdce“, vzpomíná s vděčností na svého otce, básníka a spisovatele Vladimíra Kovácse – Farského.

foto

Když se vdala a narodily se jí dvě dcery - Dita a Eliška, mohla se ke svému malířskému stojanu vracet jen svátečně, ve chvílích volna. A stejně tak tomu bylo, když působila jako učitelka v mateřské škole. Psal se rok 1988 a to už měla za sebou první veřejné výstavy i povzbuzení, aby v malířské práci pokračovala. Začalo se o ní mluvit, jako o nadějné naivní malířce. Malovala výjevy starosvětské i snově symbolické, městská zákoutí, krajiny a stále více tíhla k zobrazování ženského těla v různém prostředí a v různých situacích. Vydala se po cestě malířského básnění, lyriky v obrazech a pocítila nutnost svoji zálibu více rozvíjet.

„Zamilovala jsem se do denního světla, do hřejivého slunce, do teplých barev v přírodě a do toho jasného a veselého šatu jsem začala oblékat své představy a sny. Život jsem vnímala jako dar a štěstí, že mohu dělat to, co mě baví, co mi přináší uspokojení a pohodu, kterou mohu prostřednictvím svých obrázků rozdávat všem lidem a svým nejbližším“, uvádí.

Brzy se k úspěšným výstavám doma i v zahraničí zařadila i knižní ilustrace, vydané pohlednice i scénická výtvarná spolupráce s Docela velkým divadlem v Litvínově. Při propagaci svého regionu si před čtyřmi lety odnesla z brněnského veletrhu cestovního ruchu první místo. Plastická mapa, na níž se podílela, byla z pěti stovek vystavených propagačních panelů dílem nejlepším.

Přestože už v mateřské škole nepracuje a věnuje se jen výtvarné činnosti, ráda se mezi děti příležitostně vrací. „Jejich neotřelé vidění světa mi v začátcích dost pomohlo. Poznala jsem, že nevadí, když se figurka moc nepovede, že nevadí, když je komín na střeše jaksi nakřivo. A snad je tím celá atmosféra obrázku ještě milejší. Malování z čistého srdce je láskou, je hrou, je radostí, která nemá hranice.  Tak to cítím a tak se snažím malovat.“, říká o sobě litvínovská malířka naivního umění Sylva Prchlíková.

 

PaedDr. Naděžda Rajdusová

 

foto