- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

" Šedesátky" - rozhovor s manžely Krausovými

Manželé Krausovi jsou manželi také na jevišti v hudební komedii 60´s aneb Šedesátky

 

Krausovi

 

Manželský pár jste spolu hráli poměrně nedávno – v inscenaci Petra Svojtky Tajný deník Adriena Molea. Jak se vám spolu na jevišti partneří? A je to pro vás něčím jiné, když jako manželé ztvárňujete na jevišti rovněž manželský pár?

Jirka: Myslím, že ne. Vzhledem k tomu, že jsme přes dvacet let téměř 24 hodin denně neustále spolu, známe se dokonale, takže mnoho situací, které řešíme na jevišti, jsme zažili i v normálním životě.

Míša: Pro mě je partneření s Jirkou skvělá věc, jsme na sebe neuvěřitelně napojení, předem víme, co ten druhý udělá, máme stejné vnímání humoru. Samozřejmě si taky mnohem rychleji vjedeme do vlasů… Jediná partneřina, která by mi dělala problém, by byly milostné scény (naštěstí Romeo a Julie už nás nepotkají).

 

Jaký máte vztah k šedesátým rokům? Ohlíželi jste se někdy do této doby, ovlivnily vás nějak v životě?

Jirka: Mám rád filmy a především divadla malých forem té doby. Zvláště pak divadlo Semafor, na kterém jsem vyrostl.

Míša: Šedesátky jsou v mém případě trefa do černého, ať v Čechách nebo ve světě (potažmo v Americe). Celé gymnázium jsem prochodila batikovaná a ve zvonáčích. Jestli je období, které bych chtěla zažít, tak to byl odjakživa Woodstock.

 

Jaké kapely nebo konkrétní songy máte z té doby nejraději?

Jirka: Na to jsem v podstatě odpověděl v předchozí otázce - mám rád písničky Suchého a Šlitra.

Míša: Jednoznačně miluju The Doors a Martu Kubišovou. A na Píseň pro Rudolfa III. můžu koukat pořád.

 

Karel, ústřední postava naší komedie, je retrofilem milujícím vše ze šedesátých let. Máte také nějakou "retro-úchylku"? Je něco, k čemu se výrazně vztahujete směrem do minulosti?

Jirka: Líbilo by se mi žít v době první republiky. V době kabaretů a černobílých filmů. V době velkých hereckých hvězd a šmíráckých komiků.

Míša: Asi jsem vše zodpověděla v předchozích otázkách. Ale v jiné době bych žít nechtěla, myslím, že žijeme v té nejlepší možné.

 

Jak moc je vám blízký žánr hudební komedie, kdy kromě činoherního herectví také zpíváte a tančíte? Je pro vás spojení těchto oborů náročné?

Jirka: Nerad rozděluji divadlo na hudební, činoherní, makové a takové. Divadlo je buď dobré, nebo špatné. Je pravda, že někdo tíhne víc k hudbě a někdo ke slovu. Já mám rád od každého něco, alespoň mě to nutí překonávat moji lenost.

Míša: Muzikál mám opravdu ráda, je to můj nejoblíbenější žánr. A spojení všech složek bývá náročné, ale to je právě rajcovní, překonávat se, posouvat hranice. Ale jak říká Jirka - nejvíc jde o to, aby to bylo dobré divadlo

 

Režiséra Petra Svojtku již důvěrně znáte z práce na řadě minulých inscenací. Jak si s ním rozumíte? Jakým postupem vás vždy dokáže dovést k výtečným hereckým výkonům?

Jirka: Nevím, jak to dokáže. Ale je pravda, že se známe téměř dvacet let, což usnadňuje komunikaci. On ví, co ode mne může čekat, a já vím, co bude asi očekávat. Rád s ním dělám, protože mě nutí zbavovat se mé přirozené lenosti.

Míša: Já mám velmi ráda Petrovo vnímání divadla, humoru a jeho způsob práce, kterým člověka burcuje, pořád nutí přemýšlet, být při věci. Jeho neuvěřitelné nasazení a profesionalitu, kterými ostatní přiměje, aby se snažili o totéž. Ale vlastně po premiéře vždy vzpomínám, jak to vlastně bylo?


Připravil Zdeněk Janál, dramaturg

šedesátky