Hru Tanec na konci léta napsal irský dramatik a prozaik Brian Friel v roce 1990. Premiéru měla v dubnu téhož roku v dublinském divadlo Abbey Theatre. V říjnu byla její inscenace přenesena do Národního divadlo v Londýně, kde získala hlavní cenu londýnských kritiků jako nejlepší hra roku. Ve Spojených státech se pak její inscenace stala nejúspěšnější broadwayskou produkcí sezony a obdržela prestižní ocenění Tony Award.
Tanec na konci léta je dnes slavný hořkosladký příběh plný emocí, zajímavých lidských osudů a nejen irské hudby a tance.
Pro autora, který měl v té době za sebou už rozsáhlé dílo, to byl světový úspěch a to přesto, že nepřinesl na divadelní jeviště ani objevné téma, ani originální příběh. Brian Friel však napsal působivou hru, v níž sledujeme osudy pěti osamělých žen z irského venkova z roku 1936, jejichž společný život postupně rozloží vlastní nesplněné tužby i vlivy okolního světa. Jejich každodenní soužití a zároveň postupné rozvolňování silných citových vazeb a rodinných vztahů vidíme prismatem už dospělého / v mostecké inscenaci zestárlého / Michaela, nemanželského syna nejmladší z pěti sester - Kristy.
V dnes již slavné hře irského dramatika Briana Friela sledujeme osudy pěti osamělých žen - matky a tet vypravěče příběhu Michaela. Přestože žijí v malé vesnici chudého kraje Donegalu na konci léta roku 1936 nelehký život, jsou spojeni silným poutem rodinné soudržnosti a lásky. Po dlouhých letech se k nim vrací jejich bratr, misionář Jack, a přiváží si sebou zvyky a mravy, jichž už není schopen se zbavit. Za svobodnou matkou Chris - nejmladší ze čtyř sester - občas dojíždí vášnivý tanečník a fantasta Gerry a do vesnice nezadržitelně proniká technický pokrok, jehož důsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Zatím však vesnice žije tradičními svátky, tancem a hudbou, linoucí se z rádia...
Jejich citlivě a přesvědčivě napsaný příběh zasadil autor do času tradičních svátků Lugnasy, obdoby našich dožínek. Připravují se oslavy sklizně spojené s obřady, v nichž doznívají pohanské / keltské / zvyky, ustupující však jak náporu katolicismu, tak postupující industrializaci a technice.
Tomu všemu, včetně obtížné sociální situace se rodina pěti sester, sedmilétého chlapce a dvou dospělých mužů snaží vzdorovat a uchovat si původní hodnoty svého společného života. Je to silné vnitřní drama, které věrně ukazuje jak rozdílné individuální charaktery, tak vnější skutečnosti a to ve výsostně dramatickém, realistickém, ale take lyrizujícím stylu a jazyce autorově.
Vlastimil Novák, dramaturg
BRIAN FRIEL - život a tvorba
Život a tvorba současného irského dramatika, prozaika a divadelního režiséra Briana Friela je bytostně spjata s Irskem, ostrovem v Atlantickém oceánu. Brian Friel se narodil roku 1929 v severoirském Tyrone. Pochází z katolické rodiny a své náboženské vyznání chtěl stvrdit tím, že se hodlal dát na kněžskou dráhu. Tento svůj záměr nakonec opustil a po studiích se stal učitelem. Současně s učitelským povoláním začal být literárně činný - psal krátké povídky a také rozhlasové hry. Profesionálně se začal literatuře věnovat v roce 1960 a v roce 1964 vznikla jeho první známá divadelní hra, nazvaná Philadelphia, Here I Come (Filadelfie, tady mě máš).
Charakteristický pro Frielovu tvorbu je jeho trvalý zájem o irskou historii i současnou společenskou situaci. V roce 1980 založil společně s hercem Stephenem Reou divadelní společnost Field Day, jejíž činnost má přispívat ke zmírnění historicky založených a velmi tíživých politických i náboženských konfliktů. První velký úspěch společnosti zaznamenala společnost uvedením Frielovy hry Translations (Proměny) roku 1980. Kromě vlastní prozaické a dramatické tvorby se Brian Friel soustavně zabývá úpravou cizojazyčných her do irské angličtiny. Příkladem této jeho tvůrčí práce mohou být takto zpracovaná dramata ruských klasiků Čechova nebo Turgeněva. Zatím nejznámější (a také nejúspěšnější) Frielova hra Tanec na konci léta (Dancing at Lughnasa) byla autorem napsána v roce 1990. V dubnu téhož roku pak byla v premiéře uvedena v dublinském Abbey Thetre a v říjnu přenesena do Národního divadla v Londýně. Tady získala hlavní cenu londýnských kritiků jako nejlepší hra roku. Svůj velký úspěch pak Friel se svou hrou zopakoval při jejím uvedením spojených státech, kde se stala nejúspěšnější brodwayskou produkcí sezóny a obdržela prestižní ocenění Tony Award.
ROZHOVOR S REŽISÉREM A JEDNATELEM
Inscenace Tanec na konci léta, kterou uvedeme na Velké scéně 18. prosince v 19.30 hodin, je poslední premiérou roku. Naopak první českou premiérou je inscenace pro režiséra. Vůbec poprvé byl totiž přizván bulharský režisér, autor i choreograf v jednom Alexander Galperin. Za sebou má přes sedmdesát inscenací, řadu cen, působení doma i ve světě. Následující rozhovor byl veden nejen s ním, ale také s jednatelem divadla Václavem Hofmannem, který byl u samého začátku spolupráce. V úvodu vysvětlil zákulisí hostování: "Alexander Galperin je momentálně režisérem v bulharském univerzitním městě Blagojevgrad, kde působí divadlo, se kterým spolupracujeme. Byli jsme tam na festivalu. Oni se pro změnu loni zúčastnili festivalu tady u nás s představením Dva na houpačce, které pan Galperin režíroval a na základě toho ho šéf divadla Jiří Rumpík vyzval ke spolupráci v letošní sezóně," představil režiséra.
Alexander Galperin není ale prvním bulharským režisérem v MDM.
HOFMANN: "Máte na mysli Kolju Peneva. Ten tady režíruje, ano, připravil Paní ministrovou a Madony bez kalhotek, ale vlastně není cizinec, protože studoval česky a působí zde. Je sice Bulhar, ale řekl bych spíše ´naturalizovaný Bulhar´. Pan Galperin to má trochu složitější?."
Přinejmenším s komunikací, jak jste dvojjazyčnost řešili? Může být mezi vámi a herci jazyk bariérou?
HOFMANN: "To jsme v prvé řadě pochopitelně řešili technicky tak, že právě režisér Penev bude pomáhat, umí česky, takže bude i jako asistent pracovat."
GALPERIN: "A na druhou stranu - divadlo má univerzální jazyk. Je to jazyk pravdy života. Teoreticky vzato, pokud pravda není v inscenaci, tak ji tam nelze nalézti, i když té řeči rozumím, a naopak. Je to malinko obrazně řečeno. Hra není jen o tom, že to hrají herci, není to jen o textu - to bychom si ji mohli přečíst, ale je to také o tom, co oni dokáží na jevišti ´udělat´."
Jako cizince se nemohu nezeptat, odkud přesně pocházíte?
GALPERIN: "Nejsem žádným silných zástupcem bulharské divadelní školy, přestože tam působím pětadvacet let. Já vpodstatě nejsem Bulhar, moje rodina žije v Izraeli, narodil jsem se v Rusku, kde jsem i studoval divadelní akademii?"
To jste tedy divadelník-světoběžník?
GALPERIN: "Pracoval jsem v Bulharsku, připravil jsem řadu inscenací i v Izraeli, dělali jsme turné a účastnili se řady festivalů i v Evropě. Žánrově jsem se podílel nejenom na činohře, ale i na muzikálech, pohybovém divadle, já sám si připravuji i choreografie?"
HOFMANN: "Na rozdíl od Peneva, který je mladý, začínající režisér, který tady studoval a tady pracuje, pan Galperin je člověk velmi zkušený - má za sebou čtvrt století práce."
GALPERIN: "Moje působení zde je výsledkem kontaktů, které jsme upevnili v Bulharsku."
HOFMANN: "Tam se dohoda podepisovala dokonce na oficiální úrovni na radnici. Představení, které zde pan Galperin režíruje, je velmi známá inscenace."
GALPERIN: "Ano. A jde o složité dílo a závažnou divadelní práci, těžký úkol pro obě dvě strany a konkrétní výsledek. Je poměrně reálné, že ten samý titul bych potom nastudoval v Bulharsku a pak ona výměna představení je o to jednodušší, že se nemusí převážet dekorace a podobně."
Jak jste pracoval na mostecké inscenaci Tanec na konci léta?
GALPERIN: "Připravil jsem už více než sedmdesát inscenací. Tuto zkušenost je potřeba umět přenést do této práce. Sám o sobě autor Brian Friel je silný dramaturg, text je silný. Dramaturgicky zajímavé na tomto titulu je - a to zajímá především herecký ansámbl - že tam nejsou malé role. Všechny mají svou, víceméně stejnou váhu a nelze žádnou pominout nebo vynechat. Hlavním důvodem, proč jsem sem přijel v září na zkoušku, bylo, abych viděl možnosti souboru, tedy jací herci zde jsou. V hře Briana Friela je totiž jednak mladá holka, starší, střední věk, čtyřicítka, a já jsem režisér toho typu, že chci, aby představení bylo co nejpřesvědčivější. Šestnáctiletou holku prostě nebude hrát čtyřicetiletá, byť výborná herečka? Samozřejmě je třeba to připravit i výtvarně."
HOFMANN: "Jsou tam pochopitelně taneční scény, proto se titul jmenuje Tanec na konci léta. Vystupuje v něm tanečník. Je to tanec na konci léta - obrazně řečeno. Konec léta má symboliku konce nějakého života, části života."
Proč by měla inscenace mostecké diváky zajímat?
GALPERIN: "Jde samozřejmě o divácky atraktivní představení, které umožní mosteckým divákům vidět své oblíbené herce v poněkud jiném světle, protože je to taková hra, která je velmi náročná. Pokud ji nějaké divadlo inscenuje, tak k tomu musí mít ty herce. Většinou to bývá role, o které se celý život sní a může se stát, že se s ní herec nepotká, protože divadlo není schopno hru obsadit a odehrát."
HOFMANN: "Což je takový kompliment našemu souboru. Uvidíme, jak velké to bude sousto a jak ho strávíme."
Děkuji za rozhovor.
Lucie Bartoš
Ivana Bonaventurová
Premiéra: 18.prosince 2009 v 19.30 hodin na Velké scéně
GENERÁLNÍM PARTNEREM PREMIÉRY JSOU AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI CZECHCOAL A VRŠANSKÁ UHELNÁ, ČLEN SKUPINY CZECHCOAL. ZA VÝRAZNOU FINANČNÍ PODPORU DĚKUJEME!