Vážení čtenáři.

Tak tu máme další komedii, tentokrát v režii zkušeného a (herci určitě, diváky doufejme stejně tak) oblíbeného režiséra Milana Schejbala.

Když jsem přemýšlel, o čem bych tak mohl psát, říkal jsem si, že by to mělo hlavně nějak souviset s premiérou Habaďůry. Nabízí se samozřejmě úvaha o podvádění a lhaní. Třeba jak se dají při klamání ostatních využít naše herecké zkušenosti z jeviště. Jenže pak jsem si uvědomil, že herci nejsou (to vás asi překvapí) žádní obzvláště zdatní lháři. Nebo někteří asi jsou, ale zas tak moc to nesouvisí s jejich profesí. Stejně dobře by lhali i kdyby se živili čímkoli jiným. Podle mě je to hlavně tím, že na jevišti se vlastně v principu nelže. Hraní není lhaní. Často je to naopak, hraní je pravda, lépe řečeno pravdivost. To se na herectví cení asi nejvíc. O tom by se dal napsat celý teatrologický traktát,  to ale rozhodně není předmětem tohoto úvodníku.

K úvaze také vybízí samotný žánr Habaďůry. Situační komedie, jejíž základním principem je komplikace. Erik Swan, hlavní hrdina a jeho nedobrovolný pomocník Norman Bassett se neustále dostávají do nových a nových potíží a z původně jednoduchého úkolu, podepsat jediný formulář kontrolorovi sociálního úřadu, se stává téměř nepřehledný labyrint lží, záměn a nedorozumění. V normálním životě by to asi moc legrace nebyla, vždyť v sázce je svoboda obou podvodníků. Ale protože je to divadlo, je to náramná zábava.

V čem to ale je? Že to, co bychom sami nikdy nechtěli zažít, přijde nám u těch druhých k smíchu? Osobně si myslím, že to není pouhopouhá škodolibost. Je to právě kouzlo divadla a komedií obzvlášť, že se diváci vlastně nebaví až tolik příběhem samotným, ten bývá mnohdy skoro až banální, ale to co je doopravdy rozesmívá, jsou situace, ve kterých se postavy ocitají. A samozřejmě především to, jak ty situace vyřeší, co bláznivého je ještě může napadnout, jak se ze všech průšvihů skoro už dostanou a najednou jsou v tom zas a snad ještě hůř a hlouběji. Říká se, že divák musí být chytřejší než postava na jevišti. Ne v tom smyslu, že jsou snad postavy úplní pitomci, divák má ale zkrátka víc informací, tam kde postava žije v omylu, divák zná pravdu a nesmírně se tím baví. Přesně tohle je základní kámen Habaďůry.

Já jako divák mám tenhle typ komedií opravdu rád. A doufám, že i vy. Že si přijdete k nám do divadla odpočinout a vlastně se vám to moc nepovede, protože budete odcházet doslova utahaní smíchy.

Vítek Herzina, herec