ročník 2015 / 7. číslo
ZAJÍMAVOSTI
Některé epizody, postavy a dějová fakta ve Třech sestrách odrážejí Čechovovy reálné zkušenosti a zážitky:
V roce 1884 Čechov působil jako lékař ve Voskressensku, kde měla ležení dělostřelecká posádka. Znal se s velitelem baterie, plukovníkem Majevským. V jeho domě se scházela místní inteligence i důstojníci.
Stálým hostem tu býval blízký přítel Čechovovy rodiny – J. P. Jegorov, který později "odešel do výslužby s přáním pracovat, pracovat, pracovat". Jako Tuzenbach.
Hádka a pozdější souboj mezi Soleným a Tuzenbachem vykazuje jistou podobnost se soubojem, který se v Taganrogu odehrál v roce 1886 nebo 1887. Proběhl rovněž mezi baronem (Ferzen) a důstojníkem posádky (Džaparidze), měl ovšem šťastný konec.
Lazarevskij se domníval, že Čechovova sestra Marie Pavlovna je přeobrazem Máši. "Cosi úchvatného je ve výrazu jejích očí, zároveň inteligentního a trpitelského".
Irinino vyprávění o dámě, jež poslala telegram o smrti syna bez adresy. O podobném případu se doslechl Čechov. Mladík na psychiatrickém oddělení prosil, aby jeho příbuzným ze Saratovské gubernie poslali telegram. Zapomněl však adresu.
Svůj předobraz má i úředník krajské správy Ferapont. Říkal si "stlážník".
Předobraz měl i Kulygin. Taganrožského učitele na gymnáziu Vinogradova, který vždy "nosil bradku a knír", ale jednou, jelikož získal místo zástupce ředitele, přišel oholený. Mezi studenty to vyvolalo značný rozruch.
Fotoromán, který pro vás připravil William Valerián se svou drahou polovičkou Bárou Jánovou:
Zajímavosti...
Od konce druhé světové války se čechovovy Tři sestry uvedly v českých divadlech již více než šedesátkrát. Poprvé v roce 1948 hned na dvou scénách - v Zemském divadle v Ostravě a v Městském divadle na Vinohradech v Praze. V historii mnoha divadel se Tři sestry objevily dvakrát, v Ostravě a v Českých Budějovicích dokonce třikrát!
V soukromém životě herců této inscenace bychom mohli napočítat dohromady dvanáct sester, vlastních i nevlastních. Jasným vítězem je Jiří Kraus, který má dokonce čtyři.
Hlas plačícího dítěte v kočárku (Sonička Prozorovová) natočil náš zvukař Lukáš Koranda doma, jeho čerstvě narozená dcera Ema tak hraje s námi. Stejně jako režisér Pavel Khek, jehož můžete slyšet coby vzdálené hvízdnutí sekundanta Skvorcova.