Pří­běh Za­mi­lo­va­né­ho Shake­spea­ra je mnoha di­vá­kům známý z fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. V čem se liší film od di­va­del­ní verze a proč by se podle tebe měli di­vá­ci při­jít po­dí­vat na tento pří­běh do di­va­dla?

Ur­či­tě film Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re vi­dě­la řada di­vá­ků, kteří na­vště­vu­jí di­va­dlo a ur­či­tě dr­ti­vá část z nich mu­se­la být spo­ko­je­ná, neboť o di­va­dlo jde v tomto filmu pře­de­vším. A ne o di­va­dlo le­da­ja­ké, neboť alž­bě­tin­ské di­va­dlo je jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších ko­ře­nů (ne-li úplně ten nej­dů­le­ži­těj­ší) ev­rop­ské­ho či­no­her­ní­ho di­va­dla, včet­ně toho mo­der­ní­ho. A kde jinde by se měl pří­běh, za­sa­ze­ný do této doby, ode­hrá­vat, než právě na di­va­dle. A to si mys­lím, že byl jeden z hlav­ních dů­vo­dů, proč se di­va­del­ní­ci roz­hod­li pro di­va­del­ní adap­ta­ci fil­mo­vé­ho scé­ná­ře. Ano, film má své spe­ci­fic­ké a ne­o­pa­ko­va­tel­né vý­ra­zo­vé pro­střed­ky, ale di­va­dlo také a mnoh­dy pře­kva­pi­vě účin­něj­ší. A je až ne­u­vě­ři­tel­né sle­do­vat, jak málo se toho v di­va­dle a kolem něho změ­ni­lo za oněch 400 let...

Čím tě po­nej­ví­ce právě Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re zlá­kal k tomu, abys ho v Mostě re­ží­ro­val? Co tě na něm jako re­ži­sé­ra nej­ví­ce za­jí­má?

Když jsem po­pr­vé viděl film Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re, hned jsem se do něho za­mi­lo­val. Okouz­lil mě v pra­vém slova smys­lu ro­man­tic­ký pří­běh, který vy­chá­zí z jedné z nej­krás­něj­ších tragé­dií Romeo a Julie, okouz­lil mě in­te­li­gent­ní humor, svět di­va­dla zob­ra­ze­ný s lás­ky­pl­nou nad­sáz­kou a po­cho­pe­ním a při­tom za­chy­cu­jí­cí samou pod­sta­tu di­va­dla jako ta­ko­vé­ho. To vše mě na Za­mi­lo­va­ném Shake­spea­ro­vi za­jí­má a jako re­ži­sé­ra velmi láká.

V Mostě re­ží­ru­ješ pra­vi­del­ně kaž­dým rokem. Nyní ses roz­hod­nul opět v plné pa­rá­dě vy­u­žít míst­ní spe­ci­fi­kum, a sice dvě di­va­del­ní točny. V čem mohou být pří­no­sem a jak se dají právě v Za­mi­lo­va­ném Shake­spea­ro­vi vhod­ně vy­u­žít?

Mám mos­tec­ké di­va­dlo velmi rád a mys­lím, že toto di­va­dlo se svým uni­kát­ním tech­nic­kým vy­ba­ve­ním přímo vy­bí­zí k in­sce­no­vá­ní ta­ko­vých ti­tu­lů jako je Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re, ve kte­rém je jedno z hlav­ních témat právě di­va­dlo. Vy­u­ži­tí obou točen umožňuje po­měr­ně rych­lé stří­dá­ní a "pro­lí­ná­ní" jed­not­li­vých pro­stře­dí, s čímž tex­to­vá před­lo­ha ve svém prin­ci­pu po­čí­tá.

Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re je pro­dchnut od­ka­zy na celou řadu Shake­spea­ro­vých děl. Které Shake­spea­ro­vy hry jsi již ve své ka­ri­é­ře re­ží­ro­val a ke kte­rým máš ty osob­ně nej­vře­lej­ší vztah?

Osob­ně mám vřelý vztah k ce­lé­mu Shake­spea­ro­vu dílu. Jeho hry jsou, jak říká jeden z nej­vět­ších znal­ců Wil­li­a­ma Shake­spea­ra Mar­tin Hil­ský, vě­dec­kou la­bo­ra­to­ří lid­ské­ho ži­vo­ta. Re­ží­ro­val jsem již řadu jeho her, mj. Sen noci sva­to­ján­ské, Zkro­ce­ní zlé ženy nebo Něco za něco.

V po­my­sl­ném žeb­říč­ku však na samém vr­cho­lu u mě stojí Romeo a Julie (před lety jsem ji in­sce­no­val právě v Mostě s Mar­ti­nem Pí­sa­ří­kem a Lucií Per­ne­to­vou - Ma­touš­ko­vou v hlav­ních ro­lích) a Večer tříkrá­lo­vý (ten jsem měl tu čest re­ží­ro­vat již dva­krát).

Za­mi­lo­va­ný Shake­spea­re je pře­de­vším osla­vou di­va­dla jako ta­ko­vé­ho. Co tě po mnoha le­tech u di­va­dla na něm sa­mot­ném stále baví? Nebo je i něco, co tě na něm ne­ba­ví?

Ano, di­va­dlo mě stále - i po to­li­ka le­tech - baví. Často pře­mýš­lím, čím to je a vždy se do­be­ru k tomu, že je pro mě nej­vět­ším zá­žit­kem fakt, že se ode­hrá­vá "tady a teď", že je vlast­ně každé před­sta­ve­ní ne­o­pa­ko­va­tel­né a že onen spo­leč­ný in­ten­ziv­ní zá­ži­tek je­viš­tě a hle­diš­tě je pro nás všech­ny (di­vá­ky, herce i tvůr­ce) na­na­hra­di­tel­ný a vlast­ně po­třeb­ný, zvláš­tě v dneš­ním odo­sob­ně­ném světě. Proto si zřej­mě lidi di­va­dlo před takřka třemi ti­sí­ci lety vy­mys­le­li a proto ho vy­hle­dá­va­jí dodnes a to na­vzdo­ry všem tech­no­lo­gic­kým a elek­tro­nic­kým vy­mo­že­nos­tem, o kte­rých mnozí tvr­di­li, že je­jich vy­ná­le­zem di­va­dlo končí. Ne­sta­lo se tomu tak a jsem pře­svěd­če­ný, že tomu bude tak i na­dá­le.