- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Herečku Hanu Marii Marouškovou mohli mostečtí diváci poprvé vidět v komedii Tři v tom. Komediální talent zúročila také ve hře Dokonalá svatba. Od té doby se její repertoár rozšířil o další role - v dramatu Přelet nad kukaččím hnízdem a Prokletí rodu Baskervillů. Rozdílné role převzala za Karolínu Herzinovou / t.č. na mateřské dovolené / energicky a přitom s lehkostí. Působí tak i v civilu.
Jak jste se dostala k divadlu?
Moc si nepamatuji, jak mě to napadlo. Necítila jsem se být vyvolená, ani nějak osvícená, nepocházím z žádné herecké dynastie, ani jsem naštěstí nebyla takové to dítě, které se všude předvádí. Prostě jsem začala v osmé třídě chodit do dramaťáku k Lence Krčkové a posléze si mě k sobě vzala i její maminka Jaroslava na recitaci.
Brala jste divadlo jako dítě vážně, nebo to byla jen hra?
Myslím, že pro mě bylo důležité, že dramaťák vedla opravdová herečka a že nás brala s sebou na divadelní představení a o prázdninách jsme díky ní měli možnost externě spolupracovat s Jihočeským divadlem na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Ale dramaťák nebyl koncipován jako divadelní kroužek, kdy bychom si na začátku roku řekli, že budeme hrát konkrétní divadelní hru a celé pololetí ji zkoušeli. Šlo především o kontaktní hry a improvizace, které nás spíš učily fungovat v kolektivu a formovaly náš osobnostní rozvoj."
Na DAMU jste šla až po obchodní akademii. Váhala jste?
Ne. Obchodní akademie byl můj ústupek vůči rodičům, kteří mě nechtěli pustit už na konzervatoř. Tak jsme se dohodli, že si nejprve udělám maturitu na obchodní akademii, abych měla nějaké zaměřené středoškolské vzdělání a pak že mě k tomu divadlu teda pustí, no :). Jak se dnes liší herecké
studentské ideály od reality?
Myslím, že jsem o herectví neměla žádné ideály. Když se v Jihočeském divadle pár herců dozvědělo, že jsem se dostala na DAMU, tak se mě ptali, proč si chci zkazit život :). Docela jsem byla připravena na to, že herectví není objektivní povolání a že je hodně o štěstí a bohužel i o známostech. Samozřejmě že po ukončení školy přišlo období divení se, ale vycházelo spíš z toho, že jsem se při práci setkala s lidmi, nad jejichž chováním mi zůstal rozum stát.
Už ve druhém ročníku jste účinkovala v TV seriálu Policie Modrava, dotočila jste třídílný film pro HBO Hořící keř se světově uznávanou režisérkou Agniszkou Holland, což musela být ohromná zkušenost, co Vám dala?
Natáčení s Jaroslavem Soukupem bylo nečekané a velmi příjemné. Byl to můj první vyhraný konkurz, takže jsem měla ohromnou radost. Hrála jsem postiženou dívku, kterou znásilní a následně se jí narodí dítě. Pan režisér chodil na všechna kola konkurzu, takže tam se mnou už pracoval. Dával mi jasné připomínky, takže si nevybavuji, že by pro mě tento úkol byl nějak stresující. Možnost pracovat s Agnieszkou Holland pro mě přišla ve správném období, kdy jsem se rozhodovala, jestli u hraní zůstanu nebo ne. Agnieszka je nejen výborná režisérka, ale také velmi rázná a pečlivá žena, jejíž přístup k práci mě nutil se neustále zlepšovat a být profesionální. Za příležitost, kterou mi dala, jsem vděčná.
Vaší prioritou je ale zatím divadlo. Hostovala jste nebo stále ještě hostujete v několika pražských divadlech (Divadlo Na Prádle, Divadlo Na Jezerce, Divadlo Kolowrat). Angažmá jste přijala až v Městském divadle v Mostě. Proč?
Když jsem se v září loňského roku jela panu řediteli představit, ptal se mě také, proč chci do Mostu. Zaprvé jsem měla moc hezké reference od mého ročníkového vedoucího Milana Schejbala a spolužáka Pavla Ondrucha, kteří zde často režírují, a zadruhé jsem chtěla do klasického kamenného divadla, kde bude náplní mé práce „jen“ hrát a ne si dělat garderobiérku a rekvizitářku. Hlavní motivací tedy bylo jít někam, kde se vyhraji.
Podle výčtu divadel Vám zřejmě nedělá problém rozdíl mezi velkou a malou scénou. Přesto, co je Vám bližší?
Už mi to problém nedělá. Vyléčilo mě Divadlo Viola, kde celý náš ročník na DAMU dva roky hostoval ve Staročeských vánočních hrách. Hlediště zde se skládá jen z několika stolků a židlí pro návštěvníky a z jeviště na konec hlediště je to tak deset metrů. To byla nejmenší scéna, kde jsem hrála. Naopak největší jeviště pro mě bylo to krumlovské, kde se hraje v zámeckém parku a běhá se kolem točny. Nemůžu přesně říct, která scéna je mi bližší, záleží na titulu, který se uvádí. Nicméně jsem ráda, že mám teď zkušenost i na největším jevišti v kamenném divadle.
Máte herecký divadelní sen?
Nemám. Mám radost z každé role, na které se pracuje s dobrým režisérem a která mě posune o kousek dál.