- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Překvapivě vysokou návštěvnost zažili organizátoři Happeningu pořádaného ke stému výročí otevření historické budovy městského divadla v Mostě ve středu 28.září!
Tisícihlavý průvod došel bezpečně od divadla z centra města až k budoucímu jezeru Most, kde stála původní historická divadelní budova. Na místě už byl připraven samotný happening, jehož program nevynechal žádný důležitý zlom ve stoleté historii mosteckého divadla ani samotný odpal papírové pětimetrové repliky divadla! Programu vládla nejen přesná historická fakta, ale především pohoda, recese a humor.
V rolích vypravěčů se představili Jiří Kraus, Vít Herzina, Radim Madeja; pěvecký sbor zajistili Tomáš Alferi, Pavel Zikmund, Adam Šmejkal a Michaela Krausová. Pro německy mluvící i slyšící překládal Ladislav Kocián, jako stoletý občan /ne/promluvil Mojmír Pospěch.
Po "odpalu" starého divadla se zaměstnanci vrátili na předpremiéru projekce dokumentárního filmu Dům zasvěcený múzám autora Vlastimila Nováka, který natočil Martin Studecký a následné setkání s kolegy. Účastníci akce se pokojně rozešli a podle ohlasů, velmi spokojeně. Happening dopadl skvěle také díky návštěvníkům, kterým patří velký dík.
Scénář happeningu měl na starost Jiří Kraus, který nezapomněl na nic – nechyběl totiž základní kámen; německy mluvící řečník s odkazy na německý původ vzniku mosteckého divadla, kterému kontroval zaručeně pravý protestní pamflet; ukázky tehdejšího repertoáru oživily úryvky operet, které vystřídal stoletý pamětník. Bohužel z divadelní historie si nepamatoval vůbec nic... "Svazáci" připomněli socialistickou etapu divadla; dělníci se chystali k útoku...
Mezitím byla replika budovy starého divadla úspěšně dostavěna, aby mohla být vzápětí stejně úspěšně zbourána... Naštěstí ale už bez kulturně společenských následků! Jakkoli odlehčená byla rekonstrukce tehdejší likvidace, nešlo nevzpomenout na absurditu a brutalitu tehdejšího zásahu ve jménu těžby hnědého uhlí. Vzpomínkám, ovšem bez zbytečného patosu, byl ostatně celý pochod a happening věnován. Vzpomínkám na stoletou historii jedné instituce, na tři divadelní budovy / staré i nové divadlo a Divadlo rozmanitostí /, stovky hereckých a inscenátorských osudů, inscenací, proher i výher, statisíce dosavadních diváků.
Do dalšího divadelního století si vzájemně přejme zachovat kulturní kontinuitu, životaschopnost, kreativitu, invenci a především věrné diváky, bez kterých by žádné divadlo nemohlo smysluplně existovat.