- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

II. vicemiss v mosteckém divadle

Bývalá modelka, dnes herečka a tanečnice Sarah Lilian Fischerová se mosteckým divákům poprvé představila na konci června jako princezna Dišperanda. Přestože má za sebou úspěch v soutěži krásy a titul II. Vicemiss roku 2007, na vavřínech nikdy neusnula. Naopak. Pozlátko showbyznysu nechala za zády a tvrdě na sobě pracovala. Působí skromně až plaše. Životní hodnoty má ale velmi jasně srovnané.

Je velmi těžké najít o Vás současné informace, ať už na internetu, nebo facebooku apod. Vyhýbáte se médiím, nebo se pletu?

„Dalo by se říct, že ano. Velmi záhy, co jsem se ocitla ve světě modelingu  a v tzv. „českého showbyznysu“, jsem pochopila, že to není nic pro mě. Jsem spíše introvert a nemám tu správnou povahu, abych o sobě říkala nebo dělala věci, jen pro to, aby se o mně napsalo. V podstatě se dá říct, že tenhle podivný svět iluzí, což modeling bezesporu je, je také takové divadlo. Dost pokřivené a já v něm jednoduše neumím být.“

Po vítězství  v Miss 2007, jste se nechala slyšet, že nechápete statut „celebrity“, pokud za ni nemluví její práce. Vypadá to, že se opravdu snažíte na sobě pracovat a neplnit stránky bulváru nesmysly. Je to cílený plán?

„Nemyslím, že je cílený. Jsem zkrátka taková. Neumím dělat věci napůl. Mám ráda výzvy a nebojím se jich. Vždycky věřím, že se to dá nějak zvládnout a hledám cestu jak. Tuším, že tohle jsem v sobě vypěstovala při studiu baletu na Taneční konzervatoři v Praze. Mám na tu školu svůj názor a rozhodně nemohu říct, že by byl nějak zvlášť pozitivní, ale dá vám disciplínu a nesmírnou vůli na sobě pracovat. Tanec je mravenčí práce, takže je velmi důležitá i trpělivost. Tyto tři faktory společně mě vedou v životě i v profesi dál.“

V modelingu jste byla úspěšná, přesto jste se mu nevěnovala dlouho, zmizela jste z očí veřejnosti. Proč?

„Práce modelky není rozhodně žádná procházka růžovou zahradou. Pokud to chcete někam dotáhnout, a teď nemyslím na úroveň českých přehlídkových mol, ale chcete dělat skutečný modeling v zahraničí, je to skutečně tvrdá práce a byznys. Většinu času jste sama na cestách nebo v hotelech, bez přátel a rodiny. Modeling je svět velmi povrchní, stejně jako vztahy v něm a vy, i když nechcete, se stále musíte zabývat tím, jestli jste dost krásná, hubená. ..., jestli nepřijde nějaká lepší. Musíte se umět prezentovat, být chytrá, tvrdá a umět se prodat. Pracovala jsem všude možně, ale ten život mě velmi unavoval a já měla pocit, že to není to, co bych chtěla, aby za mnou zůstalo. Být na mole? Fotit? Ano, chvíli je to fajn, ale pak přišlo prázdno a já věděla, že to není svět pro mě. Zní to skoro fatálně, ale jednoho dne jsem vstala a věděla, že už to dělat nechci. Téměř ze dne na den jsem tak změnila svůj život a vůbec nikdy jsem o svém rozhodnutí nezapochybovala.“

Je pro Vás důležité a současně těžké setřást ze sebe nálepku missky, nebo modelky?

Pro mě ne, možná pro ostatní. Já jsem stále ta stejná Lilian jakou jsem byla před Miss, těsně po ní a i dnes. Soutěž byla jen jedna etapa mého života. Agentura mě vyslala, já se zúčastnila, najednou byla ve finále a pak II. vicemiss. Fajn, skvělá zkušenost, pěkné vystřízlivění, tvrdá realita, ale život jde dál... Mám úplně jiné priority, než celý život žít v oparu svého mladického „úspěchu“ a doufám, že za mě mluví moje práce. Takže pokud mě někdo chce nálepkovat „miss, modelka“, může, ale realita je tomu kilometry vzdálená.“

Původně jste studovala psychologii, dostudovala ale antropologii, máte za sebou taneční konzervatoř, vrhla jste se na herectví. Jaké jsou vaše pracovní cíle a sny? V divadle, tv, filmu? Nebo necháváte věci plynout?

„Antropologii jsem nestudovala s ambicí něco v oboru dokázat, ale spíš  se něco dovědět. Fascinuje mě lidské tělo, schopnosti i kultura. I když bylo někdy náročné studium zvládnout při pracovním vytížení, velmi mě to obohatilo a rozšířilo obzory. Paralelně jsem tančila a věnovala se herectví, v tom také vidím svoji budoucnost. Právě na jevišti jsem šťastná. A pokud někdy přijde šance zahrát si ve filmu, bude mi potěšením, ovšem duši mám divadelní. To je zkrátka vášeň.“

Co pro Vás znamená úspěch v pracovním životě? A co se podle Vás povedlo?

„Když máte to štěstí a můžete dělat něco, co vás naplňuje. Neumím si představit, že bych každý den vstávala do práce, která by mě nebavila. Mám zatím štěstí, že se na každou práci těším. Pokud to takto zůstane, budu naprosto spokojená.“

Co je pro Vás úspěch v osobní rovině?

„Když jsou lidé ve vaší blízkosti zdraví a netrápí je nějaké zásadní problémy. Když máte komu zavolat, pokud je vám smutno. Když víte, že je tu někdo, kdo vás vždy vyslechne a poradí vám. Když máte manžela, se kterým si můžete hodiny povídat a máte o čem. Když se za sebou ohlédnete a za vámi není šeď a prázdno.“

Kromě pracovních aktivit se věnujete charitativní činnosti. Můžete být konkrétnější?

Moje mamka pracovala jako poradce s dětmi z dětských domovů takže o sociální problematiku jsem se začala zajímat nějak přirozeně. Znala jsem příběhy dětí, které vyrůstaly v dětských domovech a doma jsem si o tom hodně povídali. Když mi bylo 19 let, udělala jsem svoji první sbírku, do které jsem zapojila všechny své kamarádyJ. Vybrali jsem tehdy 70 tisíc korun a dali ho na dětské oddělení v nemocnici v Plzni. Byl to tehdy euforický pocit, tak jsem se rozhodla v tom dále pokračovat. Po vítezství na Miss jsem měla větší příležitost oslovovat potenciální sponzory a začala jsem se obklopovat lidmi, se kterými jsme vymýšleli projekty dlouhodobějšího charakteru s jasným cílem pomoci. Dnes máme dva hlavní proudy: financování zdravotnické techniky v dětských nemocnicí,  a pak podpora vzdělávání dětí umístěných v Klokáncích a dětských domovech.“

Zpátky k divadlu. Na mostecké scéně jste se po vítězství v konkurzu poprvé objevila v roli princezny Dišperandy v pohádkové komedii Hrátky s čertem. Co Vám přinesla tato mostecká zkušenost?
„Měla jsem štěstí, že jsem naskočila do tak pohodového kolektivu. Jirka Kraus (režisér) je trpělivý vyrovnaný člověk, který ví, co chce. Pod takovým vedením se pracuje samo, bez stresu a pohodě. Dišperandu jsme pojali s velkou dávkou humoru a nadsázkou, což je mi velmi blízké.

Když se ohlédnu zpátky, vůbec nemám pocit, že bych byla v Mostě tak krátkou chvíli, a to hlavně díky kolektivu, se kterým jsem pracovala. Dali mi pocit, že jsem vítaná a se vším mi pomohli. Moc jim za to děkuji, protože i díky nim si odnáším ze zkoušení samé hezké vzpomínky.“

Jaké divadlo Vám vyhovuje? Komornější nebo velké scény, činohra, muzikál, taneční pohybové divadlo ad. Nebo vítáte jakoukoliv zkušenost?

„Na divadle je úžasná jeho variabilita. Jeden večer hrajete klasiku na velké scéně, druhý den intimní záležitost o dvou hercích na scéně komorní. Každá z možností přináší jiné přednosti, jiné diváky, jinou formu práce. Chtěla bych mít to štěstí a nadále mít prostor působit na obou formátech divadla. A jelikož jsem tanečnice, tak moji vášní zůstane fyzické-pohybové divadlo. Měla jsem možnost pracovat na několika projektech na pražských alternativních scénách a bylo to ohromné. Je to zase úplně jiná práce - především s tělem a emocemi. Po zkoušení sice nemůžete chodit, ale ta práce je nesmírně kreativní a osvobozující.“

Co je podle vás divadlo?
Častokrát se v něm ukrývají naše vlastní životy, osudy, bolesti a strasti. Je odrazem reality nás všech. Proto ho lidé budou vždy vyhledávat, protože v něm nacházejí otázky i odpovědi za svých vlastních dnů.“

 

S. L. Fischerová jako modelka...

foto

... jako finalistka Miss 2007...

foto

... na mosteckém jevišti jako princezna Dišperanda v pohádkové komedii Hrátky s čertem
účinkuje také se svým manželem Adamem Vaculou

foto