Svět, kde všechno padá: Král umírá jako zrcadlo naší reality

Království na pokraji rozpadu, moc, která se drolí pod rukama, a svět, který až znepokojivě připomíná ten náš. Režisérka Kaisa El Ramly přináší silnou a aktuální interpretaci Ionescovy hry Král umírá, jejíž premiéru uvedeme 24. dubna v Divadle rozmanitostí.

Slovo dramaturga:

Nástrojem k porozumění světu jsou od nepaměti slova. Není tomu výjimka ani v současnosti, jen jejich význam je čím dál křehčí. Když slova přestávají něco znamenat, přestáváme si rozumět — a prostor zaplňují emoce, zkratky a manipulace. Ten, kdo dokáže jazyk ohýbat, tím zároveň získává moc nad tím, jak lidé přemýšlejí a co považují za pravdu. I proto se dnes může ztrácet schopnost rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, mezi faktem a dojmem. Do toho vstupuje téma konečnosti, které jako společnost dlouhodobě odsouváme: neumíme odcházet, neumíme se loučit, neumíme přijmout vlastní hranice. Inscenace Král umírá se proto nesnaží smrt porazit ani vysvětlit, ale vrací ji zpět do prostoru, kde o ní lze mluvit — jako o něčem, co k životu neoddělitelně patří a nevyhnou se jí ani novodobí králové se zdánlivě neomezenou mocí. Všechno v sobě zrcadlí nadčasové Ionescovo dílo.
Martin Macháček

V rozhovoru s dramaturgem Martinem Macháčkem mluví režisérka Kaisa El Ramly o inspiracích, současných paralelách i o tom, proč je příběh umírajícího krále dnes naléhavější než kdy dřív.

„Když jsem si tenhle text vybrala, nenapadlo by mne, jak bude nabývat na aktuálnosti s každým dnem čím dál víc“.

Co je pro tebe symbolizuje Bérengerovo postapokalyptické sci-fi království?

Hned od začátku jsem věděla, že takovou zemi znám, je to prostě svět, kde žiju já. Ze zpráv, co čtu mám pocit, že všechno padá, padá a padá do propasti. Vždycky se přistihnu, že si myslím že horší už to být nemůže, ale další den ráno vstanu a přečtu si o bizarní věci, která tu předešlou spolehlivě přebije.
Království zároveň zrcadlí vztahy v mikrosvětech, ať už politiky nebo třeba v divadle, kde se v obecné rovině setkávají různé společenské hierarchie.

Kdo je pro tebe, respektive jaký symbol pro tebe zastupuje v současnosti král Bérenger
(Jiří Kraus)?

Je to mix Donalda Trumpa, Vladimira Putina, Netanyahua a Orbána, starých chlapů, kteří už dlouho, předlouho drží moc i pozice a myslí si, že jsou nejen prezidenti nebo králové, ale bozi — totálně sobečtí psychopati bez humanismu a empatie.

Ionesco do velmi specifického fikčního světa svojí hry přivádí patero vrstevnatých postav. Jaký archetyp podle tebe představují? Začneme u králových manželek Marie (Eliška Matzkeová) a Markéta (Ivana Zajáčková).

Markéta pozoruje Bérengerův pád a pokouší se mírnit důsledky královy degradace, aby si alespoň před smrtí zachoval trochu důstojnosti. Když pochopila, že král ztrácí kontrolu, moc si vzala pro sebe. Tu „rodinku“ zastihujeme v momentě, kdy Markéta řídí, obrazně řečeno, prostor i čas, taková velmi hyperbolizovaná Margaret Thatcher.
Marie je mladší královna. S králem se kdysi zamilovali. Ona je taky pragmatická, ale v získané moci sleduje zájmy jako peníze, nepřetržité slavnosti, pozornost followerů na sociálních sítích. Jestli je Bérenger Donald Trump, tam Marie představuje Melanii.

V inscenaci máme takovou milou dvojici poddaných, kteří už taky hodně zažili — Stráž (Tomáš Henry Abraham) a Julinku (Zita Benešová).

Stráž je ve hře velmi stará. Nicméně jsem si říkala, proč nutit mladého, energického a entuziastického herce hrát nějakou zkamenělinu, když může do figury nepumpovat veškerou vitalitu. V průběhu nás napadlo, že inscenace i ten text potřebuje nějaký úplně kontrastní hlas mladé generace. Rodina je prastará, tak Stráž vystupuje jako aktivista proti monarchismu a patriarchátu. To, že král umírá považuje za pozitivní impuls.
Služebná Julinka je prekarizovaná workoholička, která odjakživa tvrdě pracuje. Její postava vyrůstala v prostředí nevyhovujících pracovních podmínek, ale jí to vyhovuje maximálně — nikdy se nezastaví a pořád všude uklízí, žehlí, luxuje. Neumí odpočívat ani si dát pauzu, lehnou si, koukat do stropu a jednou si říct: „Hele, nuda je něco dobrýho“.

A poslední figurou je Lékař pomlčka astrolog pomlčka kat (Jakub Dostál).

Je nebezpečný. Je u všeho, tahá za nitky a olizuje kliky. Nejvíc se logicky vlichocuje Markétě. Osobně mi připomíná doktora Mengeleho, který z pocitu nadřazenosti a takové zvrácené teze, že je hlasem vědeckého pokroku páchá zlo třeba i na dětech.

Kostýmy Eriky Majdišové a scéna Petry Krčmářové vizuálně podtrhuje drolení světa, který postupně mizí. Jak si nad tou destrukcí všeho a všech, destrukcí racionálních základů společnosti a koncem vztahů s výtvarnicemi přemýšlela?

Královskou rodinu a všechny její disfunkce potkáváme v momentě, kdy už je rozklad státu hodně rozjetý, v pokročilém stádiu úplné destrukce a všechno se tam propadá.
Když se bortí svět, kupí se velký chaos, my jsme se nicméně rozhodly zachovat formálně čistý prostor a „blázinec“ uvnitř i vně hlav postav ukázat hlavně na kostýmech. Základ je v kontrastním prohlubování prázdnoty jeviště s šílenstvím, která se zjevuje postupně jak sílí tanec smrti, jak odpadají artefakty ze smetiště dějin jako jsou klobouk, lampičky.

KAISA EL RAMLY

Finsko-egyptská scenáristka a režisérka žijící v Helsinkách. Její profesní dráha začala u herectví. Po absolvování bakalářského studia divadelních studií na Akademii múzických umění (DAMU) se vrátila do Finska, kde několik let působila jako herečka ve městských divadlech v Turku a ve Vaase. Po sedmi letech se začala věnovat také režii. Založila vlastní divadelní skupinu Teatteri K09 fungující na svépomocném principu DYI s cílem inscenovat hry klasického repertoáru se současnou optikou. Kromě vlastních projektů režírovala Kaisa El Ramly (1975) pohostinsky v dalších profesionálních souborech.

Po absolutoriu magisterského studia na filmové škole ELO při Aalto University v Helsinkách získala hlavní cenu prestižní soutěže Nordic Talent ’16 za svůj debutový film Getaways & Dreams. Ten měl mezinárodní premiéru v říjnu 2023 na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu v soutěžní sekci Competition 1–2 a v prosinci téhož roku byl uveden také v domácí distribuci. Kaisa El Ramly je autorkou a režisérkou rozhlasových her a krátkých filmů. Podílela se také na režii minisérie Critical Point, která měla premiéru v roce 2024. V současnosti pracuje na dvou seriálových scénářích, připravuje svůj další celovečerní film.
Ve své práci ji inspirují odvážní a oddaní profesionálové ze všech oblastí života a obdivuje originalitu, jedinečné hlasy a svébytné vize.

KRÁL UMÍRÁ / Eugène Ionesco

Překlad: Milena a Josef Tomáškovi
Režie: Kaisa El Ramly
Úprava: Kaisa El Ramly a Martin Macháček 
Dramaturgie: Martin Macháček
Scéna: Petra Krčmářová
Kostýmy: Erika Majdišová
Hudba: Hans Appelqvist
Choreografie: Kaisa El Ramly
Choreografická spolupráce: Jan Veselý

Osoby a obsazení:

BÉRENGER I., král - Jiří KRAUS

MARKÉTA, královna, první králova manželka - Ivana ZAJÁČKOVÁ

MARIE, královna, druhá králova manželka - Eliška MATZKEOVÁ

LÉKAŘ a zároveň chirurg, kat, astrolog - Jakub DOSTÁL

JULINKA, hospodyně, ošetřovatelka - Zita BENEŠOVÁ

STRÁŽ - Tomáš Henry ABRAHAM

Premiéra 24. dubna 2026 v Divadle rozmanitostí.

Nejbližší reprízy uvedeme 2. května v 18:00 hodin, 6. května v 19:00 hodin a 26. května v 17:00 hodin na jevišti Divadla rozmanitostí.