- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Matthieu Delaporte, Alexandre de la Patellière / JMÉNO

Překlad: Petr Christov

Režie: Milan Schejbal

Premiéra: 25. dubna 2025 na Komorní scéně

 

Vynikající francouzská komedie o tom, že dát svému dítěti kontroverzní jméno, může nabourat dosud harmonické přátelské i rodinné vztahy a odhalit nečekaná tajemství.

 

Co všechno zaviní jediné slovo? Jméno pro dítě, které se ještě nenarodilo způsobí směšně bláznivou a také drsnou přestřelku názorů. A když kostlivci vylezou ze skříní, reaguje někdo hystericky, někomu nezbývá než se s krutou pravdou smířit a někdo se královsky baví! Francouzská konverzační komedie Jméno je bezpochyby jedním z nejlepších komediálních textů posledních let. Nejen proto, že se jedná o dílo žánrově velmi přesně a chytře vystavěné, ale také pro jeho přirozený myšlenkový a emocionální přesah.

Čtyřicátník Vincent se poprvé stane otcem. Nyní je na večeři u své sestry Elizabeth a jejího manžela Pierra a hovor se pochopitelně stáčí k jeho synovi, který se má zanedlouho narodit. V zásadě normální rodinné setkání se však dočista promění ve chvíli, kdy Vincent oznámí, že svému synovi chce dát jméno A…

A tu sledujeme, jak se pečlivě hlídané (a namnoze skrývané) hranice civilizované konverzace rozdrolují a objevuje se cosi hlouběji usazeného. Postavy odhalují „spodní proudy“ svého uvažování, své pudy, předsudky, pochybnosti, strachy ad. A to pro diváky – obzvláště v komorním divadelním prostoru – může být neobyčejně přitažlivé; zvláště ve chvíli, kdy se do nepříliš korektní debaty „vloudí“ nepříjemné rodinné tajemství.

Je pozoruhodné, že autoři hry i v této situaci drží mimořádnou úroveň slovního humoru, ale ještě dovedou mimoděk zapříst debatu o hranicích humoru (jsou-li vůbec nějaké) nebo o sebeklamu a sebestylizaci („nejsem rasista, ale…“, „jsem liberál, ale…“).

Je dobré připomenout, že podobně dobře napsaných, vtipných, dojemných i neúprosných komedií není mnoho a jejich inscenování není snadné. Mostečtí diváci však mají štěstí, že se režie chopí zkušený režisér Milan Schejbal, jenž má k dispozici vyzrálý a skvěle sehraný soubor. Díky takové konstelaci diváci spatří divadelní mainstream co možná nejvyšší kvality.