- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Režie: Vítězslav Větrovec
Premiéra: 21. února 2025 v Divadle rozmanitostí
Havlova vtipně absurdní „pivní“ jednoaktovka poprvé na mosteckém jevišti.
Satirická jednoaktovka Audience (1975) zastává v Havlově díle jedinečné místo, neboť se stala jeho nejhranější a nejpřekládanější hrou. Zápletka spočívá v jednoduché, ale velmi paradoxní situaci. Sládek v pivovaře nutí svého podřízeného, dělníka (přikulovače sudů) Vaňka, aby sám na sebe donášel. To vše v mimořádně zábavném dialogu, v němž se střetává svět ostýchavého intelektuála a člověka „z lidu“. Jejich dialog se neustále rozbíhá do všemožných stran, ale zároveň se paradoxně nikam neposouvá a stáčí se do své vlastní „ulity“.
Ferdinand Vaněk je přiznané Havlovo alter ego a zápletka Audience vychází z Havlova několikaměsíčního působení v trutnovském pivovaře. Původně hru napsal spíše jako pobavení pro své přátele, ovšem, jak už to ve světě Havlových her bývá, poněkud paradoxně se z ní stal jeho patrně nejznámější a nejpřístupnější text.
Postava Ferdinanda Vaňka se navíc stala natolik nosnou, že ji Havel použil i v jiných hrách – Vernisáž z téhož roku, Protest z roku 1978 a Pět tet z roku 2010. Ovšem do svých textů postavu Ferdinanda Vaňka zasadili také Pavel Landovský (například Sanitární noc z roku 1976), Pavel Kohout (Atest z roku 1978 nebo Safari z roku 1985) a také Jiří Dienstbier do satiry Příjem z roku 1984.
Jelikož v 70. letech nebylo možné hru oficiálně uvést a provozovat, lze za světovou premiéru považovat nastudování Divadlem na tahu ze srpna 1976 v režii Andreje Kroba (v roli Sládka se postupně vystřídali Jan Kašpar, Jan Hraběta a Andrej Krob, Vaňka ztvárnil sám Havel). Oficiální premiéra se uskutečnila na jedné ze scén vídeňského Burgtheateru (Akademietheater) v říjnu 1976 v režii Vojtěcha Jasného, spolu s Havlovou Vernisáží a Policajty Sławomira Mrożka.
V roce 1978 byla v bytě písničkáře Vladimíra Merty pořízena zvuková nahrávka inscenace v režii Luboše Pistoria (Vaňka opět ztvárnil Havel, Sládka Pavel Landovský). Jednu z nejznámějších inscenací režíroval v roce 1990 Jiří Menzel v pražském Činoherním klubu (Vaňka hrál Josef Abrhám, Sládka opět Pavel Landovský).
Petr Pithart o Audienci napsal: Václav Havel (…) nabízí čtenářům a posluchačům rozpačitým mlčením svého hrdiny příležitost, aby o sládkově zmatené, ubreptané pivní filosofii předurčení a alibismu přemýšleli tentokrát s větší účastí. (…) Otevírá tu tak velké, u nás aktuální téma dorozumění mezi těmi, kteří se obvykle sobě navzájem vyhýbají, mezi „prominenty zásadních postojů“ a „těmi ostatními“. A v tom je Havlova malá groteska aktuální dodnes. Vybízí k překonávání „zákopů“, k dialogu (který bývá těžký, zdánlivě nemožný), k odvaze držet se morálních principů.
Inscenace Audience slibuje v komorním prostředí Divadla rozmanitostí kvalitní činohru s živě hrajícím hudebním uskupením.