Jan Amos Komenský, Ludvík Kundera / LABYRINT SVĚTA A LUSTHAUZ SRDCE

režie: Vladimír Morávek

premiéra: 16. října 2026 na Velké scéně

Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

V nestabilním a pomíjivém světě jsme všichni Poutníky. V nezměrnosti vesmíru zůstáváme sami se svým druhem, a co jsme na světě, neustále po něčem zvědavě pátráme. Ptáme se po smyslu „všeho“, aniž by to zdánlivě mělo smysl. Právě neúnavné hledání a zvědavost, typické pro lidský druh, stojí v jádru Komenského básnivého Labyrintu. Ten do divadelní podoby převedl patrně nejvýrazněji Ludvík Kundera a zmnožil to, co je pro Komenského dílo charakteristické. Onu snahu pochopit a „svázat“ povahu reality; hluboce lidskou (a v jádru skoro absurdní) touhu pochopit nepochopitelné.

V dějinách české kultury není mnoho osobností s tak pohnutým životním osudem, jejíž působení a myšlení navíc dalece přesáhlo hranice českých zemí, jako byl Jan Amos Komenský. Komenského poutnický příběh byl (stejně jako jeho život) naplněn mnohými labyrinty i utrpením a jen těžko se spoutává do několika věcných řádků, neboť peripetie jeho života tyto řádky přirozeně přetékají, přeplněny tragédií, radostí, selháním i dobrodružstvím. Komenský osiřel už ve dvanácti letech, přesto zvládl vystudovat bratrskou školu v Přerově i reformovanou univerzitu v Heidelbergu. Ve čtyřiadvaceti byl vysvěcen na kněze, oženil se, měl dva syny. Po porážce stavovského povstání se však coby nekatolický duchovní musel skrývat. Rodinu schoval v Přerově u přátel a sám těkal z místa na místo. Zuřila třicetiletá válka, kterou lze bez přehánění označit za jeden z nejstrašnějších vojenských konfliktů v dějinách Evropy. Ve 20. letech 17. století celá Komenského rodina umírá v morové epidemii. Právě v této životní situaci píše své nejbásnivější dílo, svůj Labyrint…

Zatímco Komenskému tvořil pevnou půdu pod nohama Bůh, o co se opřeme my, lidé z 21. století? O obrazový i textový smog, o terabyty všelijakých informací, o umělou inteligenci? Kdo ví? Snad se můžeme, stejně jako Komenského Poutník, vydat na cestu. Do činohry městského divadla, spolu s „Dantovksými“ průvodci Všudybudem, Všezvědem i Mámením, na inscenaci, jež slibuje poetický, výrazně hudební a obrazivý spektákl, velké herecké plátno, které naskicuje jeden z nejvýraznějších českých porevolučních divadelních režisérů Vladimír Morávek. Studenti středních škol i večerní diváci se spolu s herci svého divadla vydají na velkoformátovou pouť za smyslem, k lusthauzu, k lásce.